Je možné zasít oves a hořčici dohromady?
Předmět příspěvku: Zelené hnojení. Hořčice, lupina, pohanka, oves a další.
Zelené hnojení (zelené hnojivo) – rostliny rychle tvořící zelenou hmotu, pěstované za účelem jejich následného zaorávání do půdy jako zdroj organické hmoty a dusíku pro rostliny a půdní mikroorganismy Termín navrhl francouzský vědec J. Ville (1824-97).
Účelem setí zeleného hnojení
– obohacení půdy organickou hmotou a dusíkem, zelené hnojení může dobře eliminovat použití hnoje na místě jako hnojiva (3 kg zelené hmoty může nahradit 1–1,5 kg hnoje);
— obohacení půdy fosforem, draslíkem, vápníkem;
— zlepšení půdní struktury, zlepšují se fyzikální a fyzikálně-chemické vlastnosti půdy (sníží se kyselost, zvyšuje se pufrační kapacita, absorpční kapacita, vláhová kapacita atd.), přehříváním zelená hnojiva kypří půdu, absorbují vlhkost a naživu;
— zvyšuje se aktivita prospěšné mikroflóry;
— zastínění povrchu země, ochrana před přehřátím;
— ochrana půdy před erozí a odplavováním zeleným hnojením;
— potlačení růstu plevele;
— fytosanitární účinky, výsev některých zelených hnojení může být prevencí chorob hlavní plodiny;
— snížení dopadu škůdců na hlavní plodinu ve smíšených výsadbách, někteří škůdci jsou přesměrováni na zelené hnojení;
— zelené hnojení s jasnými květy přitahuje užitečný hmyz;
– využití zeleného hnojení na komposty, protože jsou urychlovačem procesu kompostování, zvyšují obsah užitečných látek a zlepšují strukturu hotového kompostu.
Nejčastěji používané rostliny na zelené hnojení
— především luštěniny (lupina, fazole, sójové boby, čočka, hrách rolní a polní, vojtěška, jetel sladký, vikev jarní a ozimá, seradella, jetel, vičenec, bob obecný, polní květ a další)
— brukvovitá zelenina (řepka, řepka, ředkev, hořčice)
— obiloviny (pšenice, žito, oves, ječmen)
— Pohanka (pohanka)
— Compositae (slunečnice)
— Hydrofilové (Phacelia).
Základní zásady setí zeleného hnojení.
Zelené hnojení lze vysévat jak na jaře, tak na podzim: před výsadbou hlavní plodiny a po sklizni. Na jaře – hustě, aby stály jako zeď, na podzim méně často. Obecně lze plodiny na zelené hnojení pěstovat po celou sezónu. Při časné jarní výsadbě, když sníh právě roztál, se vybírají raně dozrávající rostliny odolné proti chladu – hořčice, krmný hrách, oves.
Pěstované zelené hnojení se obvykle zaorává jeden až dva týdny před výsadbou hlavní plodiny. Nebo rostliny jednoduše odřízněte motykou či plochým řezákem a ponechte je na záhoně v hloubce 2–3 cm, přičemž se zachová konstrukční práce kořenů zeleného hnojení a na povrchu se časem vytvoří listový kompost.
Účinnost zeleného hnojení je velmi závislá na stáří rostlin. Mladé a čerstvé rostliny jsou velmi bohaté na dusík, rychle se rozkládají v půdě, proto po jejich zapravení lze hlavní plodinu sázet za 2-4 týdny, nemělo by se však sázet příliš mnoho syrové rostlinné hmoty, protože nebude rozkládat, ale kysele. Rozklad rostlin ve zralejším věku je pomalejší, ale obohacují půdu o více organické hmoty.
Výsadba na zelené hnojení se doporučuje v období rašení před květem do hloubky 6-8 cm na těžkých půdách a 12-15 cm na lehkých půdách. Půda pro plodiny na zelené hnojení musí být dobře připravena, protože na zhutněné nebo hrubě zryté půdě rostliny nevyvinou dostatek zelené hmoty a neposkytnou požadovaný účinek.
Některé plodiny (vojtěška, jetel, jetel, vikev, ozimé žito) dávají dobré výsledky, jsou-li ponechány na poli déle než rok. Krátkosezónní plodiny (ječmen, fazole, hrách, oves) lze zaorat do půdy 6-8 týdnů po zasetí. Rostlinám by se nemělo dovolit, aby se zeleným hnojivem přeháněly. Zaorávají se do půdy, dokud se nevytvoří semena.
Příprava půdy pro setí zeleného hnojení.
Nejjednodušší je vysévat nebo sázet každý rok začátkem května do různých částí zahrady plodiny rané dozrávání: hrách, salát, kopr, rané brambory, květák, ředkvičky, kedlubny. Po sklizni úrody zapracujte do půdy rostlinné zbytky, povrch opatrně urovnejte hráběmi a zasejte zelené hnojivo, předem naneste desetilitrové vědro nitroammofosky na sto metrů čtverečních. Na kyselé půdy aplikujte vápno 0,3-0,5 kg na 1 m2 a shrabte jej do hloubky 5-7 cm Pokud je půda suchá, zalévejte ji hadicí se sprchovou tryskou. Semena se vysévají rozsypaná, přikryjí se hráběmi, posypou se zeminou nebo se zaryjí. Za pouhé dva týdny se objeví výhonky.
Zelené hnojení lze pěstovat jak v neobsazených oblastech půdy, tak jako sousední plodinu:
— Mezi jinými jedlými nebo okrasnými rostlinami, v dutinách;
— Jako vedlejší brzy dozrávající plodina mezi dlouhozrajícími plodinami (např. pastinák, celer, pór atd.);
— Mezi sklizní staré sklizně a novou výsadbou;
— Mimo sezónu, na konci léta nebo na podzim před zimou;
— Odpočinout půdě od intenzivního využívání po celý rok.
Účinky výsadby zeleného hnojení různých čeledí:
Fixace dusíku ze vzduchu: Všechny luštěniny
Fixace dusíku v půdě, zamezení mineralizace a vyplavování: Všechna brukvovitá a obilná zrna
Ochrana proti erozi, potlačení plevele:
a) Včasný výsev před začátkem srpna – Bob obecný, jetel, lupina, ředkev olejná, jílek roční, řepka jarní, slunečnice
b) Pozdní výsev až začátkem září – Hořčice, facélie
Tvorba velkého množství organické hmoty při podzimním setí: Ozimá řepka, ozimá řepka
Uvolňování těžko rozpustného fosfátu: Luštěniny, hořčice
Snížení vyplavování minerálních prvků: Veškerá brukvovitá zelenina, zejména řepka a ředkev olejná.
Uvolnění spodních vrstev půdy s kořeny: Vlčí bob, bob, ředkev, hořčice
Potlačení háďátek: Všechny luštěniny, jílek roční, facélie, slunečnice
Pro pozdní sběr medu včelami: Phacelia, hořčice, jetel, slunečnice, bob obecný.
Charakteristika některých zelených hnojení.
Lupina (lat. Lupinus) vlčí bob, vlčí bob, je rod rostlin z čeledi bobovitých, pěstovaných na zeleném hnojení ladem (na zelené hnojení). Lupina je díky symbióze s nodulickými bakteriemi schopna akumulovat v půdě až 200 kg dusíku na hektar a je výborným zeleným hnojením. Kořen lupiny sahá do hloubky 2 m a odtud vyzvedává živiny do vrchní vrstvy půdy. Po lupině můžete pěstovat téměř všechny plodiny, zejména ty, které vyžadují dusík.
Podle obsahu alkaloidů v zelené hmotě se lupina dělí na alkaloidní (hořká) a nealkaloidní (sladká). Alkaloid
lupina se používá pouze na hnojivo, lupina bez alkaloidů – nadzemní hmota – na krmivo pro hospodářská zvířata, kořenové a rostlinné zbytky – na hnojivo. Vlčí bob dobře roste v chudých kyselých půdách a jako zdroj fosforu může konzumovat formy fosfátů, které jsou pro jiné plodiny nedostupné. Lupina, která má vysokou schopnost vázat atmosférický dusík, poskytuje tento prvek nejen sobě, ale i plodině, která ji následuje. Lupiny obsahují alkaloidy, jsou to jakési půdní řády. Nejběžnější jsou roční a víceleté lupiny.
Lupinu lze vysévat koncem července – v polovině srpna po sklizni brambor, zelí a zelených plodin, ale je lepší brzy na jaře, na dobře navlhčené půdě. V důsledku toho se získá spousta vegetativní hmoty, která se seká, drtí a aplikuje na půdu.
Existují dvě protichůdná doporučení pro dobu sečení lupiny:
— Optimálního účinku při krmení vlčího bobu zelenou hmotou se dosáhne, pokud se poseká na začátku květu. V tomto případě se dusík obsažený v listech a stoncích ještě nepřemění na bílkoviny semen.
— Lupin roste nejvíce zeleně v období tvorby květů a kvetení. A maximální množství dusíku se hromadí, když jsou lusky nastaveny. V tuto chvíli je třeba lupinu posekat, nasekat a zahrabat do půdy do hloubky 15–20 cm (čím více zelené hmoty, tím hlouběji). Pokud se tak nestane včas, stonky ztvrdnou a budou hnít pomaleji.
Některé vytrvalé lupiny se používají jako okrasné rostliny.
Seradella sativus (Ornythopus sativus) je rod rostlin z čeledi bobovitých. Seradella je vlhkomilná rostlina, která dobře roste v lehkých, mírně kyselých půdách. Seradella dobře roste i na chudých písčitých a hlinitopísčitých půdách, při aplikaci hnoje nebo fosforo-draselných hnojiv a ošetření semen nitraginem poskytuje vysoké výnosy. Seradella se vysévá brzy na jaře jako samostatná plodina nebo se seje ozimými nebo jarními obilninami (oves, žito).
Jetel sladký, burkun (Melilotus), rod dvouletých, méně často jednoletých rostlin z čeledi bobovitých V pěstování jsou nejrozšířenější D. bílý (M. albus) a D. žlutý, případně léčivý (M. officinalis). Vysévá se na jaře, v létě nebo na podzim (nejlépe brzy na jaře). Při střídání plodin se často vysévají pod kryt obilnin a ve druhém roce se používají jako úhor. Sladký jetel jsou rostliny, které vyžadují neutrální půdy. Vzhledem k velké hmotnosti kořenů je hnojivá hodnota jetele sladkého i při relativně nízkém výnosu nadzemní hmoty velmi významná.
Bílá hořčice (Sinapis alba)
-letna olejnatá rostlina, podobná výše popsaným luštěninám, uvolňuje těžko rozpustné fosforečnany. Může růst v jakékoli půdě s pH v rozmezí od velmi kyselých po zásadité.
Hořčice rychle raší a rychle roste. Zelená hmota se seká, když jsou listy rostliny čerstvé a šťavnaté. Je lepší ji zapustit do půdy nebo ji trochu zakopat a na podzim bude všechno shnilé. Optimální doba růstu je 8-10 týdnů. Hořčice je medonosná rostlina.
Důležitý je i fytosanitární účinek hořčice po její výsadbě, výskyt chorob rostlin jako jsou běžné choroby jako plíseň, rhizoctonie, strupovitost hlíz, fusariová hniloba vč. a brambory. Hořčice setí snižuje počet dráteníků v půdě, doporučuje se i zaorávání hořčice bílé v důsledku narušení zimování drátovce, dochází k jejímu úhynu.
Více informací o technologii pěstování hořčice viz Pěstování hořčice jako zeleného hnojení
Ředkev olejná (Raphanus sativus var. oleifera)
– jednoletá rostlina z čeledi brukvovitých, vysoce rozvětvená a rozložitá rostlina vysoká 1,5 – 2,0 m s bílofialovými květy, odolná proti chladu, vlhkomilná, odolná vůči stínu a produktivní.
Výška jejích výhonů je 1,5 – 1,8 m, květy jsou žluté. Doba od začátku východu slunce do kvetení je asi 40 dní. V jedné sezóně můžete získat 2-3 střídání plodin. Ředkvičku olejnou můžete vysévat kdykoliv od časného jara do pozdního podzimu, nejvhodnější je červen-červenec. Pokud je zaseto koncem července – začátkem srpna, pak do pozdního podzimu bude mít čas vyrůst hodně zelené hmoty. Pro výsev smíchejte balíček semen (50 gramů) se sklenicí suchého písku, rozsypejte po ploše a zavlažujte. Optimální hloubka výsevu je 2-3 cm Spotřeba osiva je 30-40 g na 10 mXNUMX. Kopání půdy a obrat vrstvy se provádí, když se zelená hmota hromadí během období květu.
Ředkev olejná dobře váže dusík, ve směsi s jarní vikví a dalšími luštěninami akumuluje až 200 kilogramů biologického dusíku na hektar.
Výsev ředkvičky olejné ve vinicích stimuluje růst a vývoj révy vinné.
Ředkev olejná má také fytosanitární vlastnosti – ničí patogeny některých rostlin a aktivně potlačuje háďátka. Díky rychlému růstu hubí plevel, dokonce i pšeničnou trávu.
Řepka (lat. Brassica napus, také Brassica napus ssp. oleifera)
Obohacuje půdu o organickou hmotu, fosfor a síru. Řepka nesnáší přemokřené půdy, těžké hlinité oblasti a podmáčené půdy. Při pěstování řepky je nutné použití minerálních hnojiv. Nejlepší půdy pro pěstování řepky jsou hluboké, strukturní hlinité a jílovité půdy s velkou zásobou mikroprvků a živin a propustným podložím. Řepka účinně zabraňuje růstu plevelů při výsadbě mezi víceleté ovoce a bobule a také zvyšuje úrodnost půdy. Odolává mrazům do -2-5°C.
Více informací o technologii pěstování řepky viz Řepka jako zelené hnojení.
Plodiny zeleného hnojení z čeledi brukvovitých nelze střídat s jinými brukvovitými zeleninovými plodinami (zelí, tuřín, ředkvičky, ředkvičky, hořčice atd.), protože mají běžné choroby a škůdce.
Slunečnice roční nebo olejnatá (lat. Heliаnthus аnnuus)
– jednoletá rostlina, hluboký kořenový systém, 150-200 cm a
produkuje velké množství kompostové hmoty. Pokud ale slunečnici použijete jako zelené hnojivo, budete se jí muset vzdát
slunečná květina – nenechte úrodu příliš růst, seřízněte ji, když se zvedne asi o půl metru. Může růst v jakékoli půdě s pH v rozmezí od velmi kyselých po zásadité.
Pohanka (lat. Fagopyrum)
– délka kořene dosahuje 80-150, vyznačuje se rychlým růstem, dobře absorbuje organické fosfáty a
obohacuje půdu o organickou hmotu, fosfor a draslík. Vzhledem ke schopnosti dobře kypřít půdu jej lze doporučit pro
výsadba na těžkých půdách, zejména mezi ovocnými plodinami. Pohanka je vynikající medonosná rostlina. Nejlepší zelené hnojení pro ovocné stromy a keře, nevysušuje půdu. Zvláště se doporučuje na chudých, těžkých, kyselých půdách, protože. jeho hluboce rozvětvený kořenový systém výrazně zlepšuje strukturu půdy. Výborná medonosná rostlina.
Oves a žito obohacují půdu draslíkem, oxidem uhličitým ze vzduchu obohacují půdu organickou hmotou a zároveň zlepšují její kyprost, propustnost vody a vzduchu, zejména na těžkých jílovitých a hlinitých půdách. Navíc vše, co se z půdy vezme, se zase vrátí. V důsledku obohacení organické hmoty se u lehkých půd zvyšuje schopnost zadržovat vodu (vlhkostní kapacita). obilniny zlepšují fyzikální vlastnosti půdy, obohacují ji organickou hmotou, dusíkem a draslíkem.
Více informací o technologii pěstování žita viz Žito ozimé jako zelené hnojení
Někdy se spolu seje zelené hnojení s různými vlastnostmi, například „zeleninově-ovesná směs“ – zelené hnojení z luštěnin a obilovin, obohacuje půdu dusíkem, fosforem a draslíkem, zabraňuje vyplavování humusu a dobře kypří půdu. Rostliny snesou mrazy do 5-7°C. Nenáročný na půdu, dobře snáší chlad, sucho, přistínění. Dobrý prekurzor pro plodiny, které vyžadují hodně dusíku. Oves obohacuje půdu draslíkem, kypří a dobře strukturuje půdu.
Technologie pro pěstování „vico-ovesné směsi“ pomocí přípravku „Baikal EM-1“:
— Semena se vysévají do hloubky 2–3 cm se vzdáleností řádků 7–12 cm nebo se vysévají nahodile po celé ploše výsadby. Optimální doba pro výsev semen je konec dubna, začátek května nebo měsíc a půl před nástupem chladného počasí. Výsevek je 1,8-2,0 kg na 1 hektar. Po vzejití semenáčků je dobré použít ke krmení roztok drogy „Baikal EM 1“ v koncentraci 1:1000.
— Rostliny se v období rašení seřezávají a zapouštějí do půdy kultivátorem Strizh nebo plochým řezačem Fokina, zalévají se roztokem přípravku Baikal EM1 v koncentraci 1:100 pro urychlení fermentace a vytvoření příznivého mikrobiologického pozadí.
— Zapravení směsi vikve a ovsa do půdy, prováděné 1-2x za sezónu se zálivkou roztokem přípravku „Baikal EM1“, zajišťuje vysokou mikrobiologickou aktivitu půdy, dodává jí živiny a mikroprvky.
Často se na zelené hnojivo používá směs jarní vikve nebo hrachu s hořčicí.
Phacelia (Phacelia tanacetifolia Benth.)
– jednoletá rostlina z čeledi Waterfolia, cenná medonosná rostlina. Vyznačuje se rychlým růstem a akumulací velkého množství zelené hmoty. Kořen Phacelia pokrývá v období růstu zelené hmoty hloubku půdy až 20 cm, přičemž se zlepšuje struktura půdy, stává se kyprou a prodyšnou. Phacelia může růst na jakémkoli typu půdy.
Phacelia není vybíravá, je mrazuvzdorná a na podzim vydrží mrazy až -7 -9 °C, takže ji lze vysévat ihned po rozmrznutí půdy.
Více informací o technologii pěstování facélie naleznete v článku Phacelia jako zelené hnojení.
Témata diskutovaná na fóru:
Naposledy upravil: Nevada (31-03-2009, 14:54), upraveno celkem 1krát
