Proč si nemůžeš vzít květiny ze hřbitova?
Pracuji v dětském pokoji S kolegyní máme jednu kancelář. A ona řekla: “Vykopala jsem tyhle květiny na hřbitově svého syna, ale z nějakého důvodu nerostly doma, pravděpodobně je tam málo kyslíku, ale tady kvetou.” Málem jsem spadl ze židle, samozřejmě, nejsem pověrčivý, ale nosit květiny ze hřbitova na d/s je přehnané. Moje dítě chodí také do naší školky, naše děti chodí každý den do tříd, teď si říkám, možná je něčím naplním, neřeknu, nechci kazit vztah. Pokud jsem napsal do špatné sekce, omlouvám se. Co dělat?
Co dělat? Ošetřete si hlavu. TOBĚ. Člověk se vyrovnává se smutkem, jak nejlépe umí, a ty se chystáš polít květinu vodou.. představ si, jak moc bude v noci plakat, protože květina ožila a pak zase zemřela.
Nechte si urychleně zkontrolovat štítnou žlázu. Tobě. Podle názvu jsem si myslel, že ten věnec nebo umělohmotná kytice byla uloupena ze hřbitova. Co je na květinách špatného, jak mohou někomu ublížit? Představte si, jaké to je pro nešťastnou ženu, zvláště s ohledem na to, že pracuje s dětmi. Naplňte svou hloupost něčím, a ne nevinnými květinami.
Záleží na tom, odkud květiny pocházejí? Kvetou a dobře. Hosspadi. lidé mají problémy.
Co dělat? Tobě? Léčit nervy.
Je ti špatně? Nebo jen hloupý?
Ahoj, pátek, už jsem sem dorazil.
29.10.2010 11: 18
29.10.2010 11: 32
Ona sama pocházela ze HŘBITOVA. Jak se vám s ní pracuje? Jak je vůbec dovoleno pracovat s DĚTMI?! Jde tedy přímo, teď na HŘBITOV, teď k DĚTEM, teď tady, teď tady.
Nějaký halloweenský příběh.
A Marina Cvetaeva JEDLA jahody na HŘBITOVU a všem radila! Jak teď číst její básně?
No, jako dítě jsem taky jedl jahody na hřbitově se sestrou) Jen jich tam bylo nejvíc)). Bylo to asi před dvaceti lety a všichni jsou naživu a zdrávi.
Autorova reakce je zcela normální. Ve skutečnosti se ze hřbitova nikdy nic nevezme. PODEPSAT
29.10.2010 14: 15
29.10.2010 17: 55
Vypadá to, že všechno v zahradě zemře. (
Lidé s bolestmi hlavy. A oni sami ze hřbitova nepocházejí – je to také mimo nebezpečí, že?
Sakra, i takoví psychoši smějí pracovat ve školkách!
+1 .z jaké země jsou květiny? hrůza.
co s tím má země společného?
květiny byly vykopány na hřbitově. ze země jaký druh země je tam?
jak to mám vědět? možná černá půda, možná červená půda. záleží na tom?
Páni. to jsem taky slyšel. Bylo špatné napadnout autora.
a taky z nemocnice.
V jakém smyslu? Neměli byste si věci, které si s sebou berete, vzít domů do nemocnice nebo tak něco?
ne, co ti tam dali – kytky atp.
léky se nepočítají.
Autore, nejsi idiot, to je opravdu nenormální. Co dělat? Rezignujte a ignorujte to
Měl jsem stejnou situaci. Jeden přítel, který se mnou hledal vážný vztah, mi dal kytici květin.
A pak mi z prostoty své duše řekl, že byl na pohřbu a příbuzní zesnulého mu nabídli kytici, kterou si vzal „aby mě potěšil“. :-O
Zajímalo by mě, kde se v hlavách některých bere tolik šílenství? Jak žiješ, autore?
Hmmm, a já sedím a přemýšlím, co když má moje dítě toho pitomého učitele? Jaké ohromující sobectví a hloupá vesnická pověra, chceš si krýt zadek, ale nechceš se postavit na jeho místo? A? Vy, ženská autorka, můžete být matkou! Opravdu nemáte pocit sounáležitosti s jinou ženou, matkou zesnulého dítěte? Sympatie a pochopení se k vám zjevně dostanou jen tehdy, když stejný smutek zažijete sami.
Avtare, kolik máš diagnóz! Děkuji Evě.
Našel bych literaturu na toto téma a podstrčil ji, jakoby náhodou, k této ženě Květiny nelze nalít, musí se vrátit na hřbitov, do světa mrtvých, odkud přišly
Požádal bych tě, abys přinesl květiny.
Pokud to nepomůže, naplnil bych ho velkým množstvím hnojiva.
Nechte ho alespoň přinést květiny ze všech hrobů domů, spolu s věnci, dokonce i s rakvemi, ale v d / s – to je těžké.
souhlas se vším na 100%.
Může si alespoň zřídit pohřebiště ve svém vlastním domě, ale nemá právo obtěžovat své kolegy. a soucit s tím nemá nic společného.
ale ve skutečnosti často dávám svým nepřátelům květiny s hrobovou půdou (z osobního hrobu). Zatím bohužel nikdo z nich nezemřel, ale potíže jsou zaručeny. a často nemocí.
tvrdý! Myslíš to vážně?
01.11.2010 23: 39
02.11.2010 19: 23
Je mi tě líto. pak jsi velmi hříšný člověk, dříve nebo později se zodpovíš za věci, které jsi udělal
Je to čarodějnice :) Nebo čteš Mary poprvé?
Ano, můžete to dát běžnou půdou se stejným účinkem)))
Mám silné podezření, že vaše dary nejsou v jedné zemi)))
Ano, také jsem slyšel, že co je na hřbitově, patří mrtvým. no, to je vzal jsi to (udělal jsi to za ně), to znamená, že to bylo jejich. A donést to domů, odnést, znamená vzít jim to. I když bezdomovci chodí po hřbitovech a kradou květiny. a mnohé z nich jsou extrémně zdravé, jako by byly na vitamínech.
Ve 14 letech jsem byl blázen, šli jsme s kamarádem na procházku do lesa a vyšli na hřbitov, tam se potulovali, pak jsem uviděl konvalinky ve sklenici na hrobě, no, táhli jsme ven a vzali jsme je, pak jsme někde natrhali nějaké květiny a šli ven. Už se stmívalo, sedli jsme si k babičkám, kde prodávají květiny u vchodu na hřbitov, a prodávali květiny za haléře. Některé konvalinky jsem si vzal domů a dal je do vázy.
Pak už to bylo všechno neuvěřitelně vtipné a zábavné, jaro, krása, hřbitov jako oblíbený park. Obecně pocit štěstí.. Hloupost. Je zvláštní si teď vzpomenout, že mám dospělou dceru, která je mnohem vážnější než já a nikdy by něco takového neudělala. a pak jsme jako 2 idioti.. nesuďte..
Proč to všechno píšu, nic jsme za to nedostali? Duchové se na nás pravděpodobně podívali, mysleli si, že jsme dva požehnaní blázni a to je vše.
Kdybych byl autorem, taky bych nebyl nadšený, že to opravdu „není zvykem“ brát ze hřbitova. Ale nezkazil bych to, proč by žena potřebovala další negativní emoce. Prostě bych květinu zalil svěcenou vodou (čistě intuitivní touha).
Proč na člověka zaútočili? No, každý má své vlastní šváby. I já se cítím nesvůj ze všeho, co přímo či nepřímo souvisí se hřbitovy. Ale není třeba plnit kytky, IMHO je to škoda, nechat je růst
Co když půjdete do kostela a zeptáte se duchovního, co dělat v této situaci?
Nádherný test přiměřenosti kněze! )))))))
Jaká je správná odpověď pro duchovního?
Položte otázku ne anonymně a ne z čerstvého klonu.
Pokud tomu rozumím, zaměstnankyně vykopala květiny, aby přes zimu neumřely, a na jaře je zřejmě chtěla znovu zasadit na hrob, možná ano. To asi není tak kritické, na hřbitově nevyklíčily samy, pravděpodobně je tam přinesla.
Ale jak bych reagoval na jejich přítomnost? nevím.
Proč se všichni tolik bojí hřbitova? Nebojíš se živých lidí, ale když byli pryč a zůstaly jen duše, začal jsi se bát? Proč? Duše jsou mnohem lepší než lidé, vědí, co jsme ani my, ani oni v životě neviděli.
+1000 pověrčivých bláznů!
Proč jsou všichni na autora tak naštvaní? Předměty ze hřbitova nenesou ve své hmotě nic pozitivního – je pro to spousta znaků.
A skvělá je i autorčina sousedka – květiny nenosila domů, přinesla je do práce :)
Autore, nedávejte květiny na stůl a větrejte místnost častěji. A hlavně pamatujte. že vy máte v místnosti svou vlastní zónu a váš soused ji má. Bude to děsivé – v duchu si představte tuto hranici. Ať je vše na její straně, ne na vaší. No, nepropadejte hysterii, jinak se psychóza zhorší :)
Hm. Určitě existují opačné známky – o tom, co POTŘEBUJETE přinést ze hřbitova)))
Obecně tento strach ze hřbitova nemá nic společného s ničím skutečně magickým a nemá mezi lidmi žádnou tradici. Je čerstvý jako upečený.
I když s tebou 100% souhlasím, že psychóza je horší než jakékoli znamení)))
Energie hřbitova je zvláštní. U některých je dokonce indikován v mírných dávkách. Ale co by to bylo v masovém měřítku a pro všechny – proč? Autorka se celkem logicky rozhořčila: tohle je její životní prostor. IMHO je to zákonný požadavek :) Ať soused nosí domů i mrtvého :)
pravděpodobně speciální. Hřbitov na mě působí pozitivně a pozitivně. Spočívám tam oči i duši. Můžu celý den bloudit mezi hroby, prohlížet si pomníky a číst jména. S manželem dokonce občas jdeme na procházku na hřbitov. Za dobrého počasí, samozřejmě.
Jak to můžete vysvětlit? Neptám se, jestli je to normální nebo ne, ale ani se neschovávám pod anonymitou :)
Za prvé, je to normální. V přírodě je spousta energie a každý ji potřebuje (ne každý a ne vždy, ale potřebují)
Mnoho lidí se občas rádo prochází po hřbitově: povzbuzuje k zamyšlení a zároveň někoho uklidňuje. Ale je nepravděpodobné, že by se vám tam líbilo trvale žít, i když takoví lidé pravděpodobně existují.
Někteří lidé přidávají pepř do jídla a jsou šťastní. A někteří to nevydrží. Ale málokdo jí pořád pepř.
Vysvětlil jste jasně svůj názor?
pochopitelné Nespojuji hřbitov s tragédií a negativitou. Vnímám to jako město. Prostě jiné město. Doslova i obrazně. S vlastními ulicemi, třídami, domy. Město, ve kterém se jako všude jinde liší lidé: postavením, pohlavím, náboženstvím, věkem, povoláním atd. A není třeba hádat: všechny informace jsou k dispozici.
Někdo je úplně sám, jako v životě, někdo žije se svými rodinami, někdo je obklopen příbuznými.
Obecně něco takového :) Nevím, jestli jsem to vysvětlil jasně.
Nechtěl bych bydlet pořád blízko hřbitova.
Děkuji, vysvětlil jsi to velmi podrobně. Sama si také všímám, že když navštěvuji hroby příbuzných, nebojím se být na hřbitově, má duše je klidná. Dnes měla moje babička (která letos zemřela) oslavit 90. narozeniny. šli jsme k jejímu hrobu, procházeli se po hřbitově a navštívili všechny hroby našich příbuzných. Domů jsem dorazil tak poklidný a klidný. i přes únavu z dlouhého sezení za volantem (uvízli jsme ve velmi dlouhé zácpě na moskevském okruhu). Každopádně pozoruji, že po návštěvě hrobů mých příbuzných se cítím tak nějak jinak, lépe.
Pokud jde o „zvláštní energii“ hřbitova, jsem příliš líný začít holiwar právě teď.
I když ve skutečnosti se ještě napiju, abych se naštval, a navzdory své lenosti napíšu dlouhý proslov o těchto pohádkách o „negativní energii“.
Zatím řeknu toto.
Souhlasíte s tím, že stejná „hřbitovní energie“ se skládá z mnoha různých složek?
Nemyslím si, že byste se tak bránili?
Tak mi řekněte – kolik jich a v jaké koncentraci je SKUTEČNĚ přítomno v té květině (která na minutu toto E velmi dobře využívá – jinak by tam uschla)?
A ještě jedna otázka – co kdyby to nebyla kytka ze hřbitova, ale jen fotka zesnulého syna, ozvalo by se také pištění?
Jaký je SKUTEČNÝ rozdíl?
Kromě hysterie některých zvláště sugestibilních osob?
Víte, jednou jsem viděl obrázek:
Koně šli po ulici a (pardon) se vysrali na chodník. Všichni jdou: někteří skáčou, někteří se procházejí po vozovce. Přiletělo jen hejno vran a hoduje na tomto ještě teplém sračku.
Pro nás je to svinstvo hnusné a zbytečné. A milost vránám. A z čeho je to svinstvo: z jakých stébel trávy? Ve které z nich jaká energie pro nás není vhodná?
Ale každý má právo na svém území (a kancelář a stůl autora jsou jeho územím) požadovat, aby tam nebyla žádná překvapení. I když je z těch nejčerstvějších pampelišek.
Mimochodem, kdokoli má právo umístit fotku svého syna (živého i nežijícího) na svůj stůl, ale pokud je to uprostřed společenské místnosti – omlouvám se, byl bych pro požádat o povolení – alespoň ve svém kancelář. A autor už lezl na nervy tolik, že to určitě není k ničemu :)
*A autor už si tak lezl na nervy, že to určitě není k ničemu*
Začneme-li měřit podle toho, kdo nám opotřeboval nervy, pak má autorčina zaměstnankyně právo vykopat rakev s tělem svého syna a dát ji do kanceláře. Matku, která ztratila své dítě, trápí spousta nervů – je nepravděpodobné, že by to někdo dokázal.
A autorce je jedno, že vedle ní je člověk, který je v hlubokém zármutku.
Potřebuje pobavit své pověry.
Právě teď už samozřejmě přišla s myšlenkou, že se jí tyto květiny na první pohled nelíbily – o tom ani nepochybuji.
Zaměstnankyně vlastně neřekla nic o tom, že jsou ze záhrobí – šla a dotkla se: Ach, jaké krásné chryzantémy!
Takto ukládají urny s popelem. Jen ne v práci – doma. Kdo to zakazuje? Podívejte, Američané tento obchod opravdu respektují.
Proč jít tak daleko?
Klasická ruská vesnická praxe.
V případě obvyklého potratu pohřbít plod pod prahem domu.
Jaký účinek se očekává? Indiáni (někteří) v takových případech jedli (vyšlo to ze žaludku – a vrátilo se tam, aby se znovu narodilo)
“Nechte děti v domě.”
Téměř stejný princip.
Proto si myslím, že v oblastech vzdálených od velkých měst je tolik stížností na „jehly“ :)
/filozoficky zívající/
Ale když se nad tím opravdu zamyslíte, všichni žijeme na jednom velkém hřbitově.
Když odhadnete, kolik mrtvých tvorů, kteří byli kdysi naživu, nalijeme do nádrže našeho auta.
takže jedna věc je být čerstvě prezentována a druhá věc je prach – který se již stal zemí na tisíce let :) i když otázka je opravdu filozofická :)
*Nově představené je jedna věc a prach je druhá – který se již stal zemí za tisíce let*
Jak dávno se stalo zničení mršiny překážkou pro uchování informací o jejím majiteli?
09.11.2010 16: 27
08.11.2010 13: 37
Hádali jste! Fotografie a knihy zesnulého syna zaměstnance jsou již v naší kanceláři.
a co? Překvapuje vás toto chování matky rozrušené smutkem?
Já vůbec ne.
Je pravda, že to pro ni není tak užitečné, ale to je jiný rozhovor.
Ubližuje vám to? Ne.
A ublížit člověku, který je již nechutný – no, samozřejmě, je to vaše vůle. Koneckonců, když vám jednoho dne udělají totéž a urážejí vaši akutní bolest, neptejte se, proč jste z toho tak nemocní. Ale právě kvůli této věci.
No, ve skutečnosti si ze hřbitova nemůžete vzít nic. Dokonce i na cestě ven si mám umýt ruce, opláchnu si také vybavení a doma se svléknu a vyperu.
O čem to mluvíš? Jaké oblečení je vhodné vyprat po návštěvě hřbitova? Prostě spálit všechno a nic jiného.
Dámy, divím se, že se tak urážíte? Kde je vlastně ženská solidarita?
Z mé strany souhlasím s autorem. za prvé, ze hřbitova si opravdu nemůžete nic přivézt a za druhé bych absolutně nerad viděl na ploše každý den květiny ze hřbitova, mám podezření, že půda v květináči je také ze hřbitova? Promluvil bych si s tím člověkem od srdce k srdci, ale rozhodně bych s květinami nic nedělal, květiny za to přece nemohou, ale ten člověk je v takovém smutku, že by mohl být ještě víc naštvaný. Ale souhlasím s tím, že autorovi je celá tato situace nepříjemná.
Ano souhlasím s tebou. Zde jsou velmi důležité tyto dva body – situace a stav, ve kterém se autorka sdělení ocitla, a žena ve smutku. Pravděpodobně bych si s tím člověkem také promluvil, ale s květinami bych nic neudělal. ale ani v domě, kam chodí moje dítě, bych nechtěl vidět květiny přinesené ze hřbitova. Těžká situace (((
Také jsem slyšel, že si ze hřbitova nemůžete nic vzít. Abych byl upřímný, nechci to dělat. Možná někdo odpočívá a prochází se po hřbitově, někdo jí bobule z hrobů (mluvím o Tsvetaevě, o které jsme psali výše), to nemohu. Asi záleží na tom, na koho se tam lidé přijdou podívat. Pokud jdete k prarodičům, kteří žili dlouhý život, pak není děsivé jíst a vzpomínat na bobule a také přemýšlet o životě, ale pokud lidé chodí ke svým dětem nebo ke svým mladším bratrům a sestrám, možná je to jiné. Alespoň pro mě je. S bolestí v srdci a smutkem chodím na hřbitov za svým 18letým bratrem a absolutně si odtamtud nechci nic vzít a nechci ani chodit po hřbitově. A dříve, před dlouhou dobou, jsem pil víno u Yeseninova hrobu (i když jsem ho přinesl s sebou a nevzal jsem si ho z hrobu!)
Nelíbilo by se mi, co udělal můj kolega. Květiny bych neotrávil, ale mluvil bych o tom – to je jisté! Pokud je autor podezřelý člověk, pak vedle takových kytek nebude moci klidně pracovat. Autore, promluvte si s kolegou, ale jemně. Taktně vysvětlete, proč vám tyto květiny nevyhovují. Jen nezahustit barvy.
Anonymní, protože to byla velmi osobní zpráva. O bolestivých problémech