Proč se polní ptáci takto nazývají?

Drozd polní! (Zvuky ptáků).
Také – Jeřabina.
Statečně brání hnízdo, střílí trus do obličeje. Zimují v hejnech v městských parcích. Viděl jsem to v Brateevo.
Latinský název: Turdus pilaris.
Anglický název: Fieldfare.
Čeleď: Drozdi. Turdidae
Řád: Passeriformes. Passeriformes.
Rod: Kosi
Druh: polní
Přežití: Žádná hrozba.
Distribuce: Moskva – Brateevo.
……… ..
V Moskvě je drozd polní běžným hnízdícím stěhovavým a částečně zimujícím druhem.
V Brateevu se v posledních letech často začal objevovat na území parku Brateevsky Cascade Park, blíže k Saburovsky Spusk, a také v průmyslových pustinách Maryinsky.
Po celý rok je pozorován polní jasan na náspech na obou stranách podél řeky Moskvy na obou březích, kde jsou výsadby horským jasanem.
==============
Běžný druh evropských kosů.
Statečně brání hnízdo, střílí trus do obličeje. Zimují v hejnech v městských parcích.
Velký drozd, temeno hlavy a záď jsou modrošedé, břicho a křídlo vespod bílé, hřbet kaštanově hnědý, křídla a ocas tmavé, hruď a boky žlutohnědé s černými pruhy.
Hlasitý náraz „tra-ra-ra-ra“. “ a charakteristické pištění. Zpěv polního není nijak zvlášť hudební, je velmi podobný vrzání bělocha, ale je hlasitější a možná ještě zbrkle. Fieldfare nemá absolutně žádné zvučné pískací tóny.
Žije ve světlých lesích a parcích.
Živí se žížalami, měkkýši a hmyzem, který sbírá na zemi a hrabe se v podestýlce.
Při výběru hnízdišť není polní příliš vybíravý. Hnízdí v listnatých i jehličnatých lesích, ale hlavně ve světlých, v blízkosti mýtin, okrajů lesů, pasek, údolí řek a v obydlenějších oblastech – i v zahradách a parcích.
Hnízdí všude v Evropě, od severní hranice lesní vegetace po severní hranici stepního pásu, stejně jako na Sibiři – po rozvodí mezi Jenisejem a Lenou. V jižní Evropě, severní Africe, na Kavkaze, ve střední Asii a v Kašmíru se vyskytuje jako stěhovavý, zimující pták, i když s významnou úrodou lesních plodů zimuje i ve střední Evropě.
Polní hnízdí samotářsky, někdy v koloniích. Mezi malými jedlemi tvořícími podrost v listnatém lese lze nalézt kolonii několika hnízd umístěných blízko sebe. Hnízdo se nejčastěji nachází mezi dvěma postranními větvemi sahajícími těsně k hlavnímu kmeni, někdy ve vidlici větví, zřídka ve výšce 5-6 m, častěji 2-3 m od země.
Hnízdo je vyrobeno ze suchých stonků trávy. Jeho okraje a základna jsou velmi pevně stmeleny zeminou. Vnitřní stelivo je měkké, vyrobené z máčených dřevěných vláken a stonků.
Hnízdo ve tvaru poháru. Struktura je větší než u drozdů zpěvných a drozdů běločelých, ale o něco menší než u jmelí. Průměr hnízda 130-200 mm, výška hnízda 90-180 mm, průměr vaničky 100-120 mm, hloubka vaničky 60-70 mm, tloušťka stěny 20-30 mm, tloušťka dna 20-40 mm.
Snůška 5-6, někdy 7 nazelenalých vajec s hustými načervenalými skvrnami. Rozměry vajíčka: (26-32) x (19-24) mm.
Od ostatních drozdů se drozd polní liší především způsobem života. I když některé páry hnízdí izolovaně, většina z nich se shromažďuje ve středně velkých koloniích o 30-40 párech.
Milují se usadit v parcích a lesích, podél okrajů lesů, blíže k vlhkým loukám. Polní se nevyskytuje v hustých lesích. Jeho hlavní stanoviště jsou v severní a střední části Evropy a Asie. Někteří ptáci vedou sedavý způsob života, jiní jsou kočovní.
Skandinávští polní, stejně jako řada středoevropských, létají na zimu na jih, především na jih a západ Evropy. Hnízdní období trvá od dubna do července. Polní se živí živočišnou i rostlinnou potravou. V zimě se hejna polních bobulí slétají, aby si pochutnávali na zralém horském jasanu a dalších bobulích (např. rakytník). Dříve byl polníček obchodním artiklem – jeho maso se podávalo jako pochoutka. A dnes je na některých místech považován za lovnou zvěř.
Příjezd začíná brzy, od konce března do začátku dubna. V dubnu si ptáci staví hnízda a ve druhé polovině tohoto měsíce začnou inkubovat vejce.
V první polovině května se začínají objevovat mláďata a koncem května – začátkem června dochází k jejich hromadnému úletu z hnízd. V červnu začíná jasan snášet svou druhou snůšku, počet jiker je zřídka vyšší než 4. Odlétá pozdě, v listopadu a v letech sklizně jasanu se jednotlivá hejna zdržují ve středním pásmu až do prosince a dokonce i ledna.
Distribuován od západních hranic Ruska na východ k řekám Aldan a Vitim, stejně jako na Sachalinu v lesních a lesostepních zónách, na některých místech také vstupuje do jižní tundry.
V zimě se toulá především na jihu země, v posledních letech velká hejna polních často zimují v parcích a na náměstích měst v evropské části Ruska.
Od ostatních drozdů pestrých se drozd polní docela dobře odlišuje hnědohnědým hřbetem a šedou barvou hlavy, krku (hřbetu) a zádi. Jeho spodní strana je také skvrnitá, ale skvrnité skvrny jsou poměrně hustě soustředěny na rezavé hrudi a bocích.
Během letu si můžete všimnout velmi tmavých (silných s pruhy) boků ptáka a bílého obložení jeho křídel. Velikostně je kuňka znatelně větší než bělohlavý a pěvec, dosahuje délky 25–26 centimetrů. Samec a samice jsou podobně zbarveni a mláďata mají na zádech pruhy.
Rozšíření polní se téměř shoduje s hnízdištěm bělozáře, zejména na severním a východním okraji naší země. Tento drozd však hnízdí dále na jihu, dostává se na Ukrajinu, do Dolní Volhy a do orenburských stepí. V Asii hnízdí na jih k Altaji, Sajanům a jezeru Bajkal.
Na podzim velká hejna polních migrují na jih od hnízdní oblasti a objevují se v jižní Evropě, na Ukrajině, na Krymu, na Kavkaze a v Kazachstánu. Zimuje zde mnoho polních, často se však stěhují jižněji do severní Afriky a Malé Asie.
Podzimní tahy těchto velkých drozdů úzce souvisí se sklizní lesních plodů na různých místech republiky. Po zahnízdění se polní shlukují do hejn a téměř úplně přecházejí na potravu z bobulí. Nejprve se živí jahodami a borůvkami, poté brusinkami a brusinkami (na severu), a když dozraje jeřáb, dávají mu přednost před všemi bobulemi, což odůvodňuje jejich výstižný název.
V druhé polovině léta lze na lesních pasekách, mechových okrajích a rašeliništích pozorovat krmná mláďata polních mokřadů, kde ptáci skáčou a rojí se v trávě nebo mechu. Kromě bobulí zde najdou plže, červy a hmyz.
Vyrušení kosi zvedají hlavu vysoko nad trávu, rozhlížejí se kolem sebe a impulzivně se sklánějí, zvednou ocasy a vydávají tichý, náhlý cinkavý zvuk. V tuto chvíli můžete mít čas podívat se na jejich barvu a zjistit, s kým máte co do činění.
Tito drozdi mají mimořádnou vášeň pro jeřabiny a v letech sklizně, kdy jsou některé stromy na podzim ověšeny těžkými trsy jasných bobulí, se na ně od časného rána snášejí velká hejna jeřábů i v městských zahradách. Ptáci jsou velmi opatrní a po příletu nejprve ztichnou. Když se ujistili, že jsou v bezpečí, začnou bobule štípat s tichým, tlumeným cinkáním, zatahají za kartáč a rychle je celé spolknou.
Narušené hejno hlučně vzlétne ze svého místa as hlasitým, praskavým voláním „tra-ra-ra-ra. “ a s charakteristickým pištěním rychle odletí pryč. Ale po několika minutách se na stromě objeví tichý zvěd (možná z jiného hejna) a někdy za ním přiletí padesát těchto nenasytných ptáků. Bobule nám mizí před očima a na začátku zimy je již mnoho stromů téměř holých.
A tak, postupně požírající tyto volné lesní rezervace, se hejna polní stěhují na jih. Ptáci se nebojí chladného počasí a někdy se nacházejí ve středním pásmu před začátkem zimy a dokonce i po objevení se sněhové pokrývky. Z ostatních bobulí požírá polníček řešetlákový, kalina, černý bez, hloh, bobule podobné borůvkám (vračník) a jalovec; na jihu – olivy, vavříny, bobule mastichových stromů.
Návrat na hnízdiště pro polní kočky začíná brzy. První stěhovavá hejna se nacházejí ve středním pásmu již od konce března, někdy ve vodě před otevřením řek. K hrubé migraci dochází v dubnu.
Velká hejna 100–150 ptáků někdy s hlasitým voláním vylétají dost vysoko a zastavují se, aby se krmili podél okrajů lesů s keři, které zachovaly zbytky bobulí, podél prvních rozmrzlých míst a dokonce i v zahradách. V tuto chvíli mají hlad, ale ptáci nejsou v jídle nijak zvlášť vybíraví a neztrácejí odvahu. Odpočívající hejno dělá hluk ve vícehlasém sboru, slyšené z dálky.
Polní hnízdí vždy v koloniích s několika hnízdy blízko sebe a nejsou příliš vybíraví při výběru hnízdišť. Nežijí jen v hlubokých lesích. Na Dálném severu, například v Murmansku, hnízdí polní i na hranici březových lesů. V pásu souvislých severních lesů (tajga) žije tento drozd v blízkosti okrajů, mýtin, mýtin a podél říčních údolí a ve více obydlených oblastech – dokonce i v zahradách a parcích.
Hnízda polní jsou znatelně větší než hnízda pěvců a bělobrá, s velmi pevně tmelenými okraji a základnami a s měkkou vnitřní výstelkou z nasáklého lýka a stonků.
Bývají umístěny výše než hnízda popsaných menších drozdů (2-3 metry od země), často mezi dvěma bočními větvemi, které se rozprostírají blízko hlavního kmene. Tato situace je typická zejména pro polní kolonie ve smrkových hájích.
Vejce jsou velmi podobná vejcím bílomočka, také nazelenalá, se silnými načervenalými skvrnami, ale větší (až 32 milimetrů dlouhá). Obvyklý počet ve snůšce je 5-6, ojediněle je jich ale i 7. Ve středním pásmu se líheň polní líhne dvakrát v létě, ale ve druhé, červnové snůšce je zřídka více než 4 vejce.
Vývojové období vajec a kuřat je přibližně stejné jako u jiných drozdů nebo velmi málo delší. Oba rodiče inkubují a statečně chrání hnízdo a kuřata před nepřítelem speciální technikou, která je pro ně charakteristická: ostrým štěbetáním „ra-ra-ra“. „Kos vás málem trefí do obličeje a velmi přesně stříká tekutý trus. Po takovém útoku se člověk nevyhnutelně bude cítit nucen dále ustupovat; pes občas uteče s ocasem mezi nohama.

© Copyright: Oleg Dankir, 2023
Osvědčení o zveřejnění č. 223062900614

Neuplynula jediná sezóna, aniž by mi někdo nepřinesl polní pastvu. Osobně mu říkám „sračka“, jak mu také říkáme v úzkém okruhu „ptačích lidí“.

A ti, kteří se s tímto ptákem osobně setkali, souhlasí s tímto přídomkem v jeho směru. Ale proč „svinstvo“? Pojďme na to přijít.

Kdo přesně je polní pastva?

Jedná se o poměrně velkého ptáka na drozda, který se shromažďuje ve velkých koloniích 30-40 párů. Usazují se v parcích a lesích, podél okrajů lesů, blíže k vlhkým loukám. Ve městech je lze v zimě poměrně často spatřit ve velkých hejnech, jak požírají jeřabiny, ranetky a další okrasné a nejen lidmi vysazené ovocné a bobulovité plodiny. Poměrně často také hnízdí v blízkosti lidí. Své hnízdní území i mláďata chrání velmi neobvyklým způsobem. Kosi házejí kameny na své nepřátele a zalévají je trusem. A polijí to takovou hnusnou, páchnoucí bělavou tekutinou. Lidé budou očekávat stejné „ostřelování“, pokud přijdou do kolonie. Vlastně proto jsem nenašel jiné slovo, které by tohoto ptáka tak dobře charakterizovalo.

A nejsou příliš uklizení, pokud jde o údržbu domova.

Vzhledem k jejich stravě (a jedí jak živočišnou, tak rostlinnou stravu (a mezi rostlinnou potravu patří různé druhy bobulí)) lze hádat, že mnoho zahrádkářů takovéto sousedství vůbec nevítá. Tak jsem letos narazil na hnízdo se čtyřmi mláďaty, kterým zahradník prostě zastřelil rodiče. Ne všichni zahradníci ale přijímají tak radikální opatření. Stejná kuřátka přinesli sousedé tohoto zahradníka.

Znám spoustu lidí, kteří když dozrávají bobule, jednoduše si přikryjí keře jemnou síťkou, a to se v naší rodině děje. Docela účinná metoda. Osobně se mi na zahradě nedaří vždy nasbírat všechny bobule. A pokud po nich kosi prahnou, není to vůbec škoda. Ale přesto mě můj soused na zahradě, který je také „pták“, opravdu požádal, abych už na zahradu nepouštěl žádné „sráče“.

Bylo tam pár kuřátek, které jsem vypustil přímo na své stránky v naději, že hned někam odejdou. Ale ne, velmi přilnuli k tomuto místu; Zůstali tedy spolu v sousedních zahradách až do jara. Proč neodletěli s hejny procházejícími kolem, je mi záhadou.

Krmení drozdů není vůbec složité, ale je třeba počítat s tím, že toho hodně žerou. Obecně se lidé, často omylem, stávají „záchranáři“ kuřat, která vůbec nepotřebují šetřit. Teprve po opuštění hnízda je mládě kosa důvěřivé a špatně létá. Ale to je pro něj normální, ale lidé si z nevědomosti myslí, že je „opuštěný“, „ztracený“, „kočky ho sežerou“ atd. V žádném případě se nedotýkejte mláděte. Jeho rodiče jsou poblíž a krmí ho. Kuřátko potřebuje jen dva nebo tři dny, aby pochopilo, co je co. Výjimkou jsou případy, kdy má pták zjevné zranění nebo sedí-li rozevlátý s přimhouřenýma očima.

Existují i ​​případy, kdy mládě skutečně skončilo mimo hnízdo brzy. Takové mládě ještě nemá úplně vytvořené peří. V zásadě platí, že pokud je na dohled a dostupnost nějaké hnízdo se stejně starými kuřaty, lze tam to malé umístit. Dospělí ho budou krmit stejně dobře jako své vlastní, i když mládě není jejich. Obecně platí, že polní „nemá děti jiných lidí“. Když mláďata opustí hnízda, rodiče nakrmí první hladovou tlamu, na kterou narazí. A je jedno, jestli je to jejich mládě nebo ne. Tuto funkci jsem často používal při propouštění „zachráněných miminek“. Vychoval kosy do bodu snesitelného letu a do bodu jasných pokusů o vlastní potravu, načež je odvezl do nejbližší velké kolonie. Když jsem je pustil, pozoroval jsem, zda jsou krmeni nebo ne. Vše proběhlo v pořádku. Kosi je navíc okamžitě začali chránit. Jednou se mi v jednom případě jedno z kuřátek ztratilo z dohledu a já se rozhodl ho hledat, na což jsem v reakci málem dostal salvu „skořápek“.

Ps Nemůžeme změnit svět záchranou jednotlivce, ale můžeme změnit svět pro tohoto jednotlivce. Zůstaňte ve spojení a přihlaste se k odběru našich zdrojů níže: