Proč je lanýž považován za pochoutku?
Je těžké sestavit žebříček nejdražších produktů na světě, protože ve světě luxusní gastronomie je všechno tak proměnlivé. A přesto existují produkty, které v každém ročním období, bez ohledu na módu a ekonomickou situaci ve světě, jsou neustále žádané, což určuje jejich vysokou cenu.
1. Kaviár Beluga
Kaviár beluga je nejdražším produktem na světě, protože kilogram kaviáru beluga stojí až 5 000 dolarů. Beluga je jedním z nejvzácnějších druhů jeseterů žijících v Kaspické pánvi. Kaviár se získává z dospělých jeseterů (20 let a starších), jejichž hmotnost dosahuje minimálně 2 tuny. Kaviár Beluga je na prvním místě, pokud jde o velikost vajec (až 2,5 mm v průměru) a nutriční hodnotu. Kritériem pro hodnocení kvality kaviáru beluga je jeho barva: čím světlejší vejce, tím vyšší cena (barva se pohybuje od černé nebo tmavě fialové až po perleťově šedou). Když se do kaviáru zakousnete, praskne a cítíte ostrou slanou chuť, kterou nelze zaměnit s ničím jiným. Kaviár Beluga se obvykle podává s toastem a máslem, které zvýrazňují jeho specifickou chuť.
2. Saffron
Šafrán je nejdražší koření na světě. V závislosti na ročním období se ceny šafránu pohybují od 1500 2500 do 0,450 50 USD za libru (70 kg). Šafrán se získává z ručně sbíraných květů šafránu. K získání půl kila suchého šafránu potřebujete XNUMX – XNUMX tisíc květů (jedná se o úrodu z plochy o velikosti fotbalového hřiště). Jedná se o velmi dlouhý a pracný proces, který vysvětluje přemrštěnou (na koření) cenu šafránu.
3. Bílé lanýže
Bílý lanýž je nejdražší houba na světě. Lanýže jsou rod vačnatců s podzemními hlíznatými plody, které rostou v lesích pod zemí, často se „skrývají“ v kořenech stromů. Lanýže hledají čichem – houby mají specifické aroma srovnatelné s vůní pražených ořechů – pomocí speciálně vycvičených psů a prasat s fenomenálně jemným čichem (bohužel ne všichni se mohou pochlubit jemným čichem). Bílé lanýže jsou obzvláště ceněné. Zpravidla se při vaření používají k ozdobení a doplnění dalších lahodných pokrmů. Před pár lety se bílý lanýž o váze 1,2 kg (fenomenální vzácnost) prodával za 150 tisíc dolarů.
4. Mramorované hovězí maso
Pravé mramorované hovězí maso je maso japonských černých krav Wagyu, které se chovají pouze v Japonsku, v provincii Kobe, v prefektuře Hyogo. Krávy jsou chovány pomocí speciální staleté techniky, která je držena v nejpřísnější důvěře. Krávy prý krmí jen pivem, krmí je těmi nejlepšími bylinkami, masírují a masírují saké. Tato výjimečná péče vede k tomu, že maso je tak křehké a tučné, že svou strukturou konkuruje foie gras. Půl kilogramu japonského mramorovaného hovězího stojí od 300 dolarů a cena některých kusů obzvláště jemného masa přesahuje tisíc dolarů.
5. Ptačí (vlaštovčí) hnízda
Ptáci, kteří tvoří tato jedlá hnízda, žijí v jeskyních na pobřeží jihovýchodní Asie. Faktem je, že ke stavbě hnízda používají vlaštovky něco jako sliny – složitou chemickou sloučeninu, která při kontaktu se vzduchem tvrdne. Tato pochoutka je žádaná zejména v Číně, kde se jí jedí tuny. Jedno hnízdo neváží více než 10 gramů. Ptačí hnízda se používají výhradně k přípravě polévky, do které se přidává i kuřecí maso. Po přidání kapaliny se struktura hnízda změní a změní se z pevné na gelovou. Předpokládá se, že ptačí hnízda mají léčivé vlastnosti, obnovují sílu po nemoci a dokonce zvyšují potenci.
6 Pufferfish
Fugu je ryba z čeledi pufferfish, která je v Japonsku považována za pochoutku, i když docela nebezpečnou. Faktem je, že fugu obsahuje smrtelnou dávku jedu tetrodotoxinu, jehož koncentrace se musí během procesu vaření snížit, takže fugu mohou vařit pouze vysoce kvalifikovaní kuchaři, kteří absolvovali speciální kurzy a získali licenci. V letech 2004-2009 V Japonsku zemřelo na otravu fugu 35 lidí, protože na její jed neexistuje protijed. Je možné, že právě tato neobvyklá vlastnost zajišťuje oblibu fugu a její vysokou cenu (v některých zemích jihovýchodní Asie je dokonce zákaz chytání fugu).
7. Foie gras
Foie gras je spolu s kaviárem jednou z nejdražších pochoutek na světě. Foie gras jsou játra násilně krmené kachny (foie gras de canard) nebo husy (fois gras d’Oie). Hlavním producentem foie gras je Francie (asi 20 000 tun ročně). Aby se játra ptáků zvětšila a ztučněla, krmí se speciální metodou (tzv. „gravage“) – potrava je vtlačována přímo do krku speciální trubicí. Každý den se do hrdla ptáka vysypou až 2 kg. zrna V důsledku takto intenzivního násilného krmení se ptačí játra několikanásobně zvětší (váží až 2 kg) a velmi ztuknou. Struktura foie gras je velmi podobná máslu. Foie gras se hojně využívá ve francouzské kuchyni, nejčastěji k přípravě paštik. Není to tak dávno, co Francouzské národní shromáždění uznalo foie gras jako součást „chráněného kulturního a gastronomického dědictví Francie“.
8. Humr
Humři jsou mořští živočichové z čeledi korýšů, jejichž rybolov ročně generuje až 2 miliardy dolarů. Při vaření je humr považován za delikatesu, protože má křupavé chutné maso, které se po uvaření zbarví do růžovočervena. Jako potrava se používá maso zpod skořápky humra, jeho ocas a nohy, stejně jako játra a kaviár. Z humrů se připravují především studené předkrmy – saláty, aspiky, krokety, suflé, pěny, polévky. Humří pokrmy jsou nejčastější v evropské kuchyni – holandské, belgické, anglické a francouzské.
9. Houby Matsutake
Matsutake jsou houby z čeledi rowaceae, které rostou v Japonsku, kde jsou považovány za pochoutku a dokonce se používají k prevenci cukrovky, rakoviny a dalších nemocí. Matsutake se v japonské kuchyni používá již více než 1000 700 let a dnes tato tradice zažívá renesanci. Houby Matsutake se nejen objednávají v restauracích, ale také si je rozdávají – tento dárek je velmi ceněný, protože kilogram matsutake stojí od 2000 do XNUMX dolarů. V poslední době se sklizeň matsutake v Japonsku výrazně snížila, proto se houby vyvážejí ze Severní Koreje, Číny a dokonce i USA.
10. Ústřice
Název „ústřice“ se používá k označení různých druhů měkkýšů, kteří žijí v mořské nebo brakické vodě (méně slané, jako mořská voda, ale slanější než sladká voda). Ústřice často produkují perly, ale perly vyrobené v jedlých ústřicích nejsou cenné. Je zvykem jíst ústřice syrové, ve vlastní šťávě a s citronem. Kromě toho jsou ústřice proslulé jako silné afrodiziakum.
Důležité doplňky: ušeň, exotická čokoláda, pižmo, mořský okoun a mořský losos.
Všechny články
- Nejlepší restaurace v Omsku podle předního portálu Ruska
- Kterou restauraci v Omsku si vybrat na Nový rok?
- Záhady a tajemství skupiny “Fakta”
- Tři způsoby, jak bojovat s podzimní depresí
- Romantická večeře v Kolčaku
- Kolchak je jednou z nejlepších restaurací v Omsku!
- Pracovní oběd v restauraci Kolchak
- Banketní síň v Omsku
- Narozeniny v restauraci Kolchak
- Menu restaurace “Kolchak”
Lanýž je považován za jednu z nejoblíbenějších pochoutek na světě. Jeho jedinečná chuť a nenapodobitelná vůně přitahovaly gurmány všech staletí a národů. V dnešní době jde o jednu z nejdražších lahůdek, která není dostupná každému. Ale přesto, jakmile tuto pochoutku jednou ochutnáte, určitě si zapamatujete její specifickou chuť a najdete příležitost si ji vychutnat znovu.
Lanýž (z něm. Trüffel; ital. tartufo, tartufolo; latinsky Hlíza) je druh vačnatce, který má podzemní hlízovité masité plodnice. Pouhým okem nejsou vidět, protože se mohou ukrýt pod zemí na vzdálenost až 40 cm Lanýže jsou jedlé houby, které jsou považovány za nejcennější pochoutku.
Lanýže poznáme podle jejich charakteristického tvaru. Vypadají jako černé brambory, mají kulatý nebo hlízovitý tvar. Lanýže se vyskytují v lesích velikosti lískového ořechu nebo dosahují kulatosti až 10 cm v průměru. Vnější část houby je kožovitá vrstva, zvenčí hladká nebo pokrytá více či méně velkými mnohostěnnými bradavicemi. Pokud houbu diagonálně rozříznete, její plodné tělo bude připomínat mramor se střídajícími se světlými a tmavými žilkami.
Lanýže dozrávají koncem podzimu nebo v zimě. Jsou široce používány při přípravě gurmánských pokrmů nebo se podávají jako samostatné jídlo. Někteří gurmáni jej konzumují syrové. Používají také takzvaný „lanýžový olej“. K jeho přípravě je prémiový olivový olej napuštěn čerstvými lanýžovými hoblinami. V restauracích se lanýž přidává do pokrmů v mikroskopických dávkách: asi 3-5 gramů na porci, zřídka až 8 gramů. Lanýže se podávají s bílým a červeným vínem, šampaňským a smetanovou omáčkou.
O původu lanýžů existují verze a legendy již dlouhou dobu. Byla to záhada, kterou se Sumerové snažili vyřešit. Středověcí alchymisté a mágové ale spojovali její vznik s magií. Díky tomu byly houbě připisovány i léčivé vlastnosti.
Dlouho se věřilo, že lanýže nelze pěstovat, ale to je zastaralá víra. Hlavním problémem s tím může být velké riziko, protože lanýž potřebuje určitou půdu. V moderním světě jsou nejcennější lanýže pěstované v dubových a bukových hájích v jižní Francii, Švýcarsku a severní Itálii. Lanýžový háj může produkovat bohatou úrodu po dobu 2-3 desetiletí, poté se objem nasbíraných hub prudce sníží.
Najít lanýže také není tak snadné. Lidé, kteří tuto pochoutku loví, se proto nazývají „triphalau“. V tomto nelehkém úkolu jim pomáhají speciálně vycvičení psi a dokonce i prasata, která mají fenomenální jemný čich.
Unikátní houbu najdete v lesích u stromů jako je dub, buk, habr. Cenný piemontský lanýž sousedí s břízou, topolem, jilmem a lípou. Pravé lanýže poznáte podle jedinečné chuti, která má příchuť pražených semínek nebo vlašských ořechů. Nelze si také splést silné, charakteristické aroma lanýžů. Je to nesrovnatelné s ničím. Někteří přirovnávají vůni čerstvých lanýžů k vůni švýcarské hořké čokolády.
Je zajímavé, že tuto houbu „lovilo“ mnoho slavných lidí a nedokázali si bez ní představit svůj jídelníček – Alexandre Dumas, Honore de Balzac, Casanova, Napoleon Bonaparte a mnoho dalších. Přilákalo je nejen to, že tyto pochoutky obsahují mnoho antioxidantů, vitamíny PP a C a vitamíny skupiny B, ale také to, že mají jedinečnou vlastnost – jsou nepřekonatelným afrodiziakem. Bylo dokonce vědecky prokázáno, že lanýže vylučují feromony, které se uvolňují do vzduchu a při vdechování se dostávají do oblasti mozku zodpovědné za emocionalitu a smyslnost.
Moderní ženy také „loví“ lanýže. Ostatně i minimální dávky extraktu získaného z lanýžů podle kosmetologů snižují hloubku vrásek, napínají pokožku a doslova rozpouštějí celulitidu.
Ale bez ohledu na to, v jaké formě přichází jedinečný lanýž, není to levné potěšení. Každým rokem je tato pochoutka méně a méně dostupná, a proto její ceny rostou. Toskánské lanýže se prodávají za 4 tisíce eur za kilogram. Nejcennější houby jsou ale z Alby – prodávají se za 7,5 tisíce eur. A to není limit. Byly případy, kdy se na festivalu ve stejné Albě koupil 750gramový lanýž za 100 a 209 tisíc dolarů. Ale největší bílý lanýž byl nalezen v Itálii a vážil 2,5 kg.
Sdílejte na sociálních sítích:
