Lze měsíčky vařit jako čaj?

Jak jsem již psal dříve, hlavní rozdíl mezi tradičním čajem a bylinnými čaji je v tom, že čajové lístky se proměňují v nápoje s neuvěřitelnou rozmanitostí chutí a vůní, ve kterých je vůně původních surovin jen málokdy rozeznatelná. O chuti nemluvě. A z malin, brusinek, heřmánku, tymiánu, oregana a dalších chutných a aromatických bylin se téměř vždy získávají nápoje s vůní malin, brusinek, heřmánku, tymiánu a oregana. Ano, ano, samozřejmě, jakýkoli rostlinný materiál lze radikálně změnit – například nejprve shnít a poté převařit téměř do popelavého stavu. Ale to už jsou extrémy. Při běžné práci se surovinami dávají bylinky, květiny a ovoce velmi předvídatelné výsledky. Což může být skvělé – ale docela rychle to omrzí.

Krátkou gastronomickou přitažlivost bylinných čajů lze poměrně efektivně kompenzovat rozmanitostí surovin a receptur, sezónním přístupem (jsme spokojeni s tím, co vyrostlo, neděláme velké zásoby) nebo přesvědčením o užitečnosti bylinných nápojů. – ale to vše je důležité pouze v případě, že nás v bylinkových čajích nezajímá nic jiného než chuť a vůně. Pokud nás ale zajímá krása v čaji obecně a bylinkových zvláště, pak všechny tyto berličky nejsou potřeba.

Protože tráva je především krásná. Tato krása se navíc naplno projeví, pracujete-li s bylinkami v celém cyklu, počínaje jejich pěstováním a/nebo sběrem a konče jejich použitím pro zamýšlený účel, tedy pro estetické účely a účely předvádění.

Bylinky se krásně sbírají. Oregano, třezalka, galangal, slaměnka, luční, ohnivák, levandule, vřes, maliník, máta, meduňka – nenapadá mě jediná čajová bylinka, jejíž sběr by nebyl jedním z nejlepších způsobů relaxujte venku za dobrého počasí a na malebných místech. V tomto smyslu je tymián mistrovským dílem – nejen že roste na slunných loukách v borových lesích, ale neustále se jím opíjejí čmeláci. Sbírání tymiánu, ač technicky značně zdlouhavé (zvláště pokud si berete jen květiny), je proto neustále doprovázeno líným bzučením naloženého hmyzu.

Bylinky krásně vysuší. Všechny tyto trsy a stonky, listy a květy s kořínky položenými na ubrouscích změní na krátkou dobu svůj domov, rychle uschnou a posílají do zavařovacích sklenic dřív, než je vůbec omrzí. No, samozřejmě, bylinky (a zejména květiny) jsou velmi krásné, když se louhují a v trochu vzácnějších případech i v hotovém nápoji. Navíc, opakuji, zásadní je zde pracovat s nimi co nejsamostatněji. Nezávisle nasbíraný a pečlivě usušený květ chryzantémy bude v konvici vypadat mnohem hezčí než květ chryzantémy koupený v obchodě nebo samoextrahovaný z vázaného čaje během louhování.

Zkrátka, pokud bylinky nepovažujeme za chuť, ale za estetický doplněk čaje, pak jejich „rychle otravnou“ povahu můžeme klidně ignorovat. Přidání „pro krásu“ má mnohem větší míru bezpečnosti.

Jednou z nejúspěšnějších bylinek (nebo spíše květin) z estetického hlediska jsou měsíčky.

Nebudu teď mluvit o tom, že k nám přišli z Ameriky, že jejich latinské jméno je spojeno s ne zcela jasnou postavou v etruské mytologii (Carl Linné byl zřejmě široce vzdělaný a velmi poetický soudruh), o jejich místě v mexické kultuře mrtvých a že měsíčky se dají použít jako koření při přípravě mnoha pokrmů (v tomto kulinářském případě se jim obvykle říká imeretský šafrán). To vše je také krásné, ale knižní poznání. Praktické a čajové seznámení s měsíčky nám umožňuje zjistit následující.

Barharan, který má v čerstvém stavu výrazné, specifické a dosti kontroverzní aroma, sušením ztrácí veškerou perzistenci a kontroverznost a mění se v jakýsi zjemňovač čajové chuti. Můžeme se to pokusit vysvětlit na příkladu, byť velmi konvenčním. Představte si, že by existoval způsob, jak přeměnit jasný, drsný cejlonský čaj na jemný a sametový vysoce kvalitní dyan hong. Nemohu říci, že by měsíčky byly této proměny plně schopné – ale pracují přesně tímto směrem.

Nejkrásnější a nejúžasnější část práce s měsíčky je příprava jejich okvětních lístků k vaření. Sušení květů měsíčku lékařského je samozřejmě pohodlnější jako celek spolu s sepaly (myslím, že se tak nazývá tato zelená část květu). Ale je zajímavější vařit pouze okvětní lístky – a k tomu je třeba z kališních lístků vytáhnout spoustu okvětních lístků. A toto rozdělení květiny na jednotlivé části je zcela oddělené a jaksi dětské potěšení.

Okvětní lístky měsíčku se dobře vaří samy. V horké vodě neztrácejí barvu (stejně jako například okvětní lístky chrpy) a dávají průhledný nálev veselého oranžového odstínu. S jemnou sladko-kořeně-květinovou vůní. Tento nálev je nejlepší přidat do již uvařeného černého čaje – pro již výše popsané zjemnění. Ale samotný nálev z měsíčků je docela zajímavý.

Měsíčky lze použít v extrémně květinové kompozici – například spařit s bílými chryzantémami (je lepší je louhovat celé) a výsledný nápoj svačit s čerstvými květy denivky. A pak se jděte znovu podívat na My Little Pony. Přirozeně jsou možné i jiné květinové aranžmá zahrnující měsíčky lékařské – ale budou vyžadovat jiné karikatury.

A nakonec okvětní lístky měsíčku lze jednoduše přidat do černého čaje. Oranžová na hnědé (nebo, přejdeme-li do heraldických barev, zlatá na černé) je velmi krásná a z čajového hlediska zcela symbolická.

Měsíčky mimochodem stále kvetou.