Je možné přihnojit brambory ledkem?

Brambory mají poměrně špatně vyvinutý kořenový systém. Hmotnost kořenů je pouze 7 % hmotnosti nadzemní hmoty. Většina kořenů se nachází v horní vrstvě půdy, ale jednotlivé kořeny někdy sahají do hloubky 1,5-2 m. Kořenový systém středních a pozdních odrůd proniká hlouběji do půdy než u raných odrůd.

Při dobré zemědělské technologii poskytuje každých 10 kg hlíz a odpovídající množství (8 kg) nať 40-60 g dusíku, 15-20 g fosforu a 70-90 g draslíku. Jedná se o odebrání živin sklizní. Aby půda neztratila úrodnost, je nutné tyto živiny do půdy přidávat ve formě hnojiv, ale samozřejmě s přihlédnutím ke všem možným ztrátám. Pouze v tomto případě můžete získat dobrou sklizeň a zachovat úrodnost půdy.

Brambory absorbují živiny během celého vegetačního období, a to: dusík, fosfor a draslík před rašením 13, 10 a 11 %, rostliny tráví 27,20, 20 a 40 % pučením a kvetením a 37, 39 resp. 20% na růst hlíz 33%, pro sklizňové zrání – 30, 40 a 80%. V důsledku toho se lví podíl minerálních prvků (asi 96 %) spotřebovává z půdy pro růst hlíz. Hlízy navíc ve velké míře využívají živiny již nashromážděné ve vrcholcích a v době sklizně obsahují hlízy 90 % dusíku, XNUMX % draslíku a XNUMX % fosforu z celkového množství v porostu.

Pro vypěstování mohutných vršků v období od vyklíčení po tuberózu potřebují brambory intenzivní dusíkatou výživu. Nadměrná, zejména jednostranná, dusíkatá výživa však způsobuje silný růst nať a zpomaluje proces tuberizace.

Draslíková výživa brambor má velký význam v období tvorby naťů, tvorby a růstu hlíz. Pokud byla úroveň výživy draslíkem před pučením poměrně vysoká, pak snížení množství draslíku následně nemusí mít významný vliv na výnos hlíz, protože když vrcholy bohaté na draslík zestárnou, tyto se přesunou do hlíz. zajišťující jejich potřebu této živiny.

Brambory dobře reagují na aplikaci hnoje, což je vysvětleno zvláštnostmi vývoje této plodiny. Jak brambory rostou (až do masového květu), postupně se zvyšuje potřeba prvků oxidu uhličitého, dusíku a popela, které do této doby stihnou během rozkladu hnoje projít do půdy a vzduchu.

Hnůj se nejvíce vyplatí při sklizni hlíz na lehkých půdách, kde se lépe rozkládá. Na základě vlivu hnoje na úrodu brambor lze půdy uspořádat v následujícím sestupném pořadí: písčitá, hlinitopísčitá a hlinitá. Se zvyšováním dávky kejdy se zvyšuje i výnos, ale jeho výplata klesá, zejména na lehkých půdách, což se vysvětluje nedostatečným zásobením rostlin vodou v důsledku slabé vláhové kapacity těchto půd.

Platba za minerální hnojiva u brambor je vyšší než u hnoje. Vyššího zvýšení výnosu brambor se však dosáhne při kombinované aplikaci hnoje a minerálních hnojiv. Proto je vhodné ke hnoji na brambory aplikovat dusíkatá nebo dusíkatá fosforečná hnojiva.

nástěnka
Prodej koťat Prodej štěňat Prodej koní

Dávky minerálních hnojiv závisí na kvalitě hnoje a stupni jeho rozkladu, obsahu mobilních forem živin v půdě, odrůdě brambor a dalších faktorech.

Optimální dávka minerálních hnojiv je menší při aplikaci s hnojem připraveným na slámové nebo rašelinové podestýlce, dostatečně rozloženém a také při dobrém zásobení půdy mobilními formami živin. Dávky minerálních dusíkatých hnojiv na pozadí hnoje by měly být vyšší pro rané odrůdy brambor než pro pozdní zrání. Rané odrůdy využívají živiny z hnoje méně efektivně než středně a pozdě zrající odrůdy, protože se během rozkladu mění na stravitelné sloučeniny a nemají čas na využití u raných odrůd.

Ve většině případů je účinnost dusíkatých hnojiv na pozadí hnoje vyšší než u fosforečných a draselných hnojiv. Proto není vhodné aplikovat fosforečná a draselná hnojiva samotná bez dusíkatých hnojiv spolu s hnojem.

Pro brambory jsou vhodné různé formy dusíkatých hnojiv, s výjimkou chloridu amonného, ​​pro vysoký obsah chloru. Brambory reagují na okyselení půdy při aplikaci fyziologicky kyselých dusíkatých hnojiv méně silně než jiné polní plodiny. Proto na ni stejně působí jak fyziologicky kyselá, tak fyziologicky zásaditá hnojiva.

Účinek různých forem dusíkatých hnojiv na pozadí vápna je poměrně vysoký. Výnos fyziologicky kyselých forem dusíkatých hnojiv se zvýšil zejména přidáním hořčíku. Při systematické aplikaci fyziologicky kyselých dusíkatých hnojiv pomáhá jejich neutralizace vápnem ke zvýšení výnosu brambor. Proto se na písčitých půdách chudých na hořčík dosáhne vysokého účinku přidáním dolomitové mouky.

Účinnost různých forem fosforečných hnojiv se výrazně neliší ani bez použití hnoje a vápna, ani na jejich pozadí. Účinek fosfátové horniny aplikované ve dvojnásobné dávce byl stejný jako účinek jiných forem fosfátových hnojiv. Účinnost jednorázové dávky fosfátové horniny byla nižší, zejména v první rotaci osevního postupu.

Na sodno-podzolových půdách byl rozdíl ve vlivu forem draselných hnojiv při jednorázové aplikaci a dlouhodobém používání v osevním postupu na výnos brambor nevýznamný. Vyšší výnosy se však dosahují u magnézie draselné, což se vysvětluje pozitivním účinkem hořčíku v tomto hnojivu. Různé formy potašových hnojiv mají velký vliv na kvalitu úrody brambor. Mají tendenci zvyšovat sběr škrobu.

Dusíkatá hnojiva ve většině případů snižují obsah škrobu v hlízách v průměru o 0,8 %. Fosforečná hnojiva zvyšují obsah škrobu v hlízách. Hnojiva obsahující chlor draselný poněkud snižují množství škrobu v hlízách brambor. Hnůj také snižuje obsah škrobu (v průměru o 1,4 %).

Brambory snášejí kyselou půdu lépe než jiné polní plodiny. Optimální reakce pro něj je mírně kyselá (pH 5,5-6,0). V literatuře panuje dosti rozporuplný názor na použití vápna na brambory. Mnoho autorů nedoporučuje aplikaci vápna přímo na tuto plodinu. Doporučují vápnění provádět při střídání plodin dále od pole, kde jsou brambory umístěny. Nyní se však stále častěji objevují návrhy na použití vápna přímo pod brambory. Vápno se totiž nestihne v prvním roce negativně projevit a výrazně zvyšuje výnos brambor. Přírůstek z toho je v průměru 0,5 kg na 1 m².

Hlavní námitkou proti aplikaci vápna na brambory je negativní dopad na kvalitu hlíz. Jejich poškození strupovitostí se totiž zesiluje, což do značné míry vede ke snížení obsahu škrobu. U hlíz napadených strupovitostí je hmotnost korkové vrstvy (slupky) dvakrát větší než u zdravých.

Hlavním důvodem, který stimuluje rozvoj aktinomycet, které způsobují poškození hlíz strupovitostí, je zvýšení obsahu vápníku v půdě, nikoli snížení její kyselosti v důsledku vápnění. Aby se omezilo poškození brambor strupovitostí, je třeba vápno aplikovat přímo pod něj, nejlépe ve formě hnojiva s obsahem hořčíku – dolomitové moučky. Minerální hnojiva, zejména zvýšené dávky draselných hnojiv, snižují poškození hlíz strupovitostí a zvyšují jejich obsah škrobu.

Na zahradě a zeleninovém pozemku se pěstuje mnoho plodin, které jsou citlivé na kyselou reakci půdy. Proto bez vápnění kyselých půd zde v rámci střídání plodin není možné získat stabilně vysoké výnosy těchto plodin. Proto kombinace vápnění s aplikací organických a minerálních hnojiv výrazně zvyšuje produktivitu střídání plodin bez snížení kvality a množství úrody brambor.

Hnůj, dusíkatá, fosforečná a draselná hnojiva a také vápno je vhodné aplikovat pod brambory na jaře před oráním zorané půdy. Při jarní aplikaci se hnůj silněji rozkládá a v době, kdy brambory kvetou, se v půdě nahromadí více dusíku a oxidu uhličitého dostupného pro rostliny. Ve vlhčích severních a severozápadních oblastech by se hnojiva měla aplikovat na všechny půdy také na jaře, tzn. blíže k období růstu rostlin, protože zde se ztráta živin z vyluhování značně zvyšuje.

Při výsadbě brambor je nutné aplikovat minerální hnojiva. Vysoká účinnost lokálně aplikovaného superfosfátu (10-15 g/m² superfosfátu) je vysvětlena skutečností, že kyselina fosforečná je méně fixována půdou a rostlina ji více využívá v mladém věku. Při současné aplikaci superfosfátu a dusičnanu amonného (5-10 g/m²) nebo nitrofosky 20-30 g/m² (pod hlízou a s vrstvou zeminy) lokálně pod brambory se nárůst zvyšuje. Je to dáno vysokým obsahem sacharidů v hlízách, což umožňuje lepší využití dusíku a draslíku při klíčení a vzcházení.

Krmení brambor dusíkem a draslíkem (20 g/m² dusičnanu amonného a síranu draselného) v prvním období vývoje se považuje za účinné. Jejich role se zvyšuje v období dešťů, kdy se hlavní hnojiva již stihnou vyplavit.

Při osevním postupu po luštěninách a zelenině se potřeba brambor snižuje na dusík a zvyšuje se na fosfor a draslík. Je to dáno tím, že luštěniny dokážou dusík akumulovat v půdě a zelenina, která přijala vysoké dávky dusíku, jej ve velkém zanechává.

Brambory dobře reagují na aplikaci mikrohnojiv, zejména molybdenu a mědi, a na vápenatých půdách borových hnojiv.

V důsledku toho se produktivita brambor zvyšuje při kombinované aplikaci hnoje a minerálních hnojiv. Proto je vzorec pro aplikaci hnojiv pro brambory následující (na 1 m²): základní hnojiva na pozadí – hnůj 10-15 kg spolu s dusičnanem amonným 20-30 g, superfosfát – 30-40 g, síran draselný nebo hořčík draselný 30 -40 g, dolomitová mouka – 400-500 g, molybdenan amonný 0,5 g, síran měďnatý a kyselina boritá – po 1 g pro kopání do hloubky 18 cm na jaře + výsev do jámy: superfosfát 10-15 g nebo nitrofoska 20-30 g + přihnojování dusičnanem amonným se síranem draselným 20 g v řádkové rozteči podél řádku do hloubky 10-12 cm při prvním meziřádkovém ošetření před prvním zakopáváním.

Extrémní možnosti aplikace hnojiv se mohou lišit v závislosti na půdních a klimatických podmínkách, plánované sklizni, dostupných hnojivech, odrůdě brambor, výskytu chorob a škůdců a dalších podmínkách, kdy bude možné jednat podle situace.

G. Vasjajev,
kandidát zemědělských věd, docent,
hlavní specialista Severozápadu
Vědecké a metodické centrum Ruské zemědělské akademie