Jak se holubi liší od ostatních ptáků?

Skrypniková E.B. ZNAKY MĚSTSKÝCH A VENKOVSKÝCH POPULACE HOLUBŮ KALUBNÍCH. Příspěvek zkoumá charakteristiky městských a venkovských populací holubů skalních.

i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.

Podobná témata vědeckých prací v biologických vědách, autorkou vědecké práce je Skrypniková E. B.

Současné trendy v dynamice avifauny v urbanizovaných oblastech v Karélii
Zimní ptačí populace města Surgut
Zimní krmná místa a krmná aktivita ptáků v městských podmínkách Transbaikalie
Do avifauny Jekatěrinburgu
Fenotika barvy opeření synantropního holuba skalního (Columba livia F. synantropní) v Omsku
i Nemůžete najít, co potřebujete? Vyzkoušejte službu výběru literatury.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.

Skrypnikova EB VLASTNOSTI MĚSTSKÉHO A VENKOVSKÉHO OBYVATELSTVA HOLUBU. Zvláštnosti městského a venkovského obyvatelstva holubice skalní byly zváženy.

Text vědecké práce na téma “Rysky městské a venkovské populace holubů skalních”

ZNAKY MĚSTSKÝCH A VENKOVSKÝCH POPULACE HOLUBŮ KALUBNÍCH

E.B. SKRYPNÍKOVÁ, aspirantka. oddělení ekologie, ochrana lesa a lesní myslivost VGLTA

V městských a venkovských prostředích byly studovány způsoby krmení, rozdíly v pohybu a úmrtnost v polodomácích populacích holubů skalních.

Po sněžení jsou jediným zdrojem potravy pro městské holuby skládky odpadků a krmiště, kde je obyvatelé krmí. V zimě při silném sněžení a větru nemusí holubi přijímat potravu až 3-4 dny. V zimách se silnými a dlouhotrvajícími sněhovými bouřemi umírá poměrně hodně holubů.

Ve venkovských podmínkách nejsou taková přerušení napájení pozorována. Farmoví holubi v zimě vylétají dvakrát denně nakrmit se na nejbližší lek nebo farmu a tráví na vzduchu až 2-3 hodiny denně. Dlouhé kroužení ve vzduchu při hledání potravy není pro městské holuby typické. Při hledání potravy chodí holubi dlouhou dobu po chodnících a trávnících a tráví až 6 hodin denně na zemi.

Úkryty holubů v kulturní krajině již několik let zůstávají na stejném místě, ale při působení nepříznivých faktorů se přesouvají na nová místa nebo zcela zanikají. Faktory ovlivňující úmrtnost holubů v městské a venkovské populaci jsou predátoři, nemoci a zimní nedostatek potravy. Denní opeření dravci, fretky, psi, kamenné kuny, kočky domácí a krysy jsou nejčastějšími nepřáteli holuba chlumního.

Zcela jiná je situace v městské populaci: zde jsou holubi téměř zcela vyloučeni z potravních řetězců charakteristických pro přírodní krajinu [1].

Nemoci mají různé účinky na holuby městské a venkovské populace. Ve venkovských oblastech, holubi se zjevnými příznaky nějakého druhu

nebo nemoc. Nemocný holub se zde rychle stává kořistí predátorů a nemá čas nakazit ostatní ptáky. V městských podmínkách se nemocný pták, který postupně slábne, nadále setkává s ostatními ptáky na krmištích a v nocovištích. Opakovaně se setkali s holuby se známkami paratyfu a ospodyfteritidy. Nemoc buď odezní sama a holub zůstává přenašečem patogenů, nebo končí smrtí. Mrtvý pták nepřestává být zdrojem infekce. Roztoči, kteří ji obývají, opouštějí vychladlou mrtvolu a lezou po celém podkroví, kde infikují další holuby.

Ve venkovských oblastech mají holubi dobrou zásobu potravy po celý rok a neumírají na nedostatek potravy. V městských podmínkách, v zimách s dlouhými sněhovými bouřemi, je úmrtnost holubů až 46%, v silně mrazivých zimách – až 35%; v teplých zimách uhyne 6-13 % z celkového počtu holubů.

Různé životní podmínky způsobují morfologické změny v různých populacích holubů. Ti, kteří žijí ve venkovských oblastech, mají lépe vyvinuté všechny prvky letadla, což se vysvětluje rychlou eliminací špatných letců predátory. Ve městě dobří letci nedostávají žádné výhody oproti těm „špatným“ a do popředí se dostává schopnost přežít dlouhé zimní období bez jídla. Tuto schopnost mají holubi, kteří mají zvýšený objem úrody a jsou schopni spolknout velké kusy chleba, které narazí při krmení holubů, díky čemuž jedí více potravy a lépe přežívají období hladovění.

1. Priklonsky, S.G. První setkání holubice kroužkované v přírodní rezervaci Oksky / S.G. Priklonského. – Rjazaň, 1978. – S. 367.

„Krysy s křídly“ dnes mnoho lidí nazývá holuby. Ve skutečnosti si vytvořili pověst hloupých ptáků, kteří šíří infekci. Odbouráváme stereotypy a říkáme vám 9 faktů o holubech, které tyto ptáky představují ve zcela jiném světle (a barvě).

Neobvyklá vize
Holub potřebuje vidět asi 75 snímků za sekundu, aby vytvořil iluzi pohybu. Pokud postavíte holuba před filmové plátno, jakýkoli film (24 snímků za sekundu) mu bude připadat jen souborem vzájemně se nahrazujících snímků. Kromě toho jsou holubi schopni vidět předměty na mnohem větší vzdálenost než lidé. Tuto výhodu na konci dvacátého století ocenila americká pobřežní stráž a začala je využívat při pátracích a záchranných akcích. Holubi byli vycvičeni, aby identifikovali barvy záchranných člunů a záchranných vest, pak byli umístěni do klece na spodní straně vrtulníku, přičemž každý holub byl otočen jedním ze čtyř světových stran. Když holub viděl předmět požadované barvy, stačilo klovat na tlačítko umístěné vedle něj, což pilotovi oznámilo směr, kterým se tonoucí muž nachází. Bystrý zrak těchto ptáků jim pomohl rozlišit předměty na vzdálenost tří kilometrů, zatímco lidské oko vidělo v dálce jen nepatrnou skvrnu.

Vestavěný navigátor
Poštovní holubi se vyznačují schopností najít cestu domů, což se jim daří díky dvěma „zařízením“. První z nich je schopnost zapamatovat si zvláštní znamení podél jejich cesty, včetně pachů, podle kterých se mohou později orientovat. Druhým je „vnitřní kompas“, který reaguje na magnetická pole Země, za což je zodpovědná samostatná funkce mozku. Kromě toho jsou holubi schopni navigovat podle slunce. To vše jim umožňuje zapamatovat si trasu na poměrně velké vzdálenosti – například z Říma do Bruselu.

Nabatov Jurij Vasilievič Jin a Jang

Schopnost kompromisu
Oxfordská univerzita provedla studii vyzbrojení poštovních holubů zařízeními GPS ke sledování jejich letových drah. Holubi byli postaveni před volbu: letět vlastní cestou nebo se spojit s jiným holubem. Ti, kteří byli na stejné trase (ne do stejného bodu, ale stejným směrem), mohli zvolit kompromisní cestu a jít společně. Takové společné lety se ukázaly být efektivnější než sólo lety na holubech. Ukazuje se, že holubi dokážou dělat oboustranně výhodná společná rozhodnutí, dělat kompromisy, které budou nakonec přínosem pro všechny.

Na nic nezapomenou a nikomu nic neodpustí
Divocí holubi mají dobrou paměť – pouze na rozdíl od poštovních holubů si nepamatují cestu domů, ale své pachatele. Navíc jsou dobří v rozlišování tváří lidí, což experiment prokázal. Dva výzkumníci podobného vzhledu, oblečení v laboratorních pláštích různých barev, přišli do parku a projevili radikálně odlišné postoje k holubům. Jeden byl klidný a přátelský, krmil ptáky, a druhý byl agresivní a odháněl je od jídla. Pak přišli na stejné místo a chovali se stejně přátelsky, ale holubi se bývalému agresorovi vyhýbali a tísnili se kolem toho, kdo je předtím krmil. Vědci přišli potřetí: tentokrát si vyměnili hábity, ale to nemohlo holuby zmást – stále si pamatovali svého nepříznivce.

dlouhodobá paměť
Další experiment studující paměť holubů provedli vědci ze Středozemního institutu kognitivní neurovědy. Holubům byla ukázána série karet ve dvojicích: jedna s obrázkem, druhá s barvou. Cílem vědců bylo zjistit, kolik spojení mezi obrázky a barvami si holubi pamatují. V důsledku toho se jejich průměr pohybuje od 800 do 1200 kombinací, což prokazuje vynikající schopnost zapamatování.

Silný v matematice
Schopnost pracovat s abstraktními matematickými kategoriemi, jak se ukázalo, mají nejen primáti. Skupině holubů byly předloženy tři sady předmětů: jedna obsahovala jeden předmět, další dva a třetí tři. Všechny předměty v sadách byly různých tvarů, velikostí a barev. Holubi byli vycvičeni k klování předmětů ve vzestupném pořadí. Nejprve ptáci klovali sadu jednoho předmětu, pak sadu dvou předmětů a nakonec sadu tří předmětů. Dále vědci přidali další k již známým sadám, takže nakonec bylo 9 sad, z nichž každá měla od 1 do 9 objektů. Sady byly uspořádány náhodně, ale holubi je klovali ve vzestupném pořadí.

světlé barvy
Holubice není jen nepopsatelný šedošedý pták. Na celém světě existuje mnoho druhů holubů a někteří z nich jsou neuvěřitelně krásní a svým jasem konkurují těm nejpodivnějším papouškům.

Foto: Laptev Dmitrij Gennadievich

Foto: Ilya Svezhentsev

Foto: Deriy Alexandra

Starověké rodinné vazby
Mauricijský dodo neboli dodo vyhynul v 17. století. Genetické studie prokázaly úzký vztah mezi starověkým nelétavým ptákem a moderními holuby. Četli jste “Alenku v říši divů”? Pták Dodo je tím, čím je, mauricijský dodo, příbuzný holubů.

Tisíce let v historii lidstva
První zmínky o holubici se nacházejí na hliněných tabulkách z Mezopotámie, které byly vytvořeny téměř před 5000 lety. Pozůstatky holubů byly nalezeny spolu s pohřby starých Egypťanů. A pokud dnes lidé mají tendenci zacházet s holuby s opovržením, pak v mnoha starověkých kulturách byla holubice považována za náboženský symbol.