Sezónní práce

Co se stane, když okurky nesvážete?

Dnes zasadíme sazenice okurek na otevřeném prostranství a zvu vás, abyste se tohoto procesu zúčastnili.

Sazenice okurek před výsadbou do země

Nejprve bych vás chtěl upozornit na sazenice, které jsme pěstovali. Na konci června rostou jakékoli rostliny rychleji, takže sadbě okurek stačilo 20-25 dní. A i když jsou sazenice trochu protáhlé, není to děsivé. Kořeny sazenic také vyrostly: již propletly celou hliněnou kouli a objevily se z drenážních otvorů. Domnívám se, že připravenost sazenic okurek k přesazování není vždy určena růstem a počtem listů. Samozřejmě by bylo lepší nenechat sazenice přerůst, ale museli jsme počkat na podmínky vhodné pro výsadbu. Nejdůležitějším faktorem v této věci jsou povětrnostní podmínky a kolik skutečných listů budou mít sazenice do této doby – jeden nebo pět – není tak důležité.

Dokonce i přímý výsev semen do země může poskytnout vynikající výsledky, pokud je počasí příznivé pro vývoj okurek. Na denní době výsadby nezáleží, protože jsme pěstovali sazenice s uzavřeným kořenovým systémem. Sazenice byly chovány ve venkovní školce a v posledních dvou dnech jsme je otužovali pod širým nebem.

Pár slov o okurkovém podvazku

Při výsadbě okurky ihned svážeme, protože přerostlé sazenice potřebují oporu. Navíc je nevysazujeme do skleníku, kde by se mohly nějakou dobu samostatně držet ve vzpřímené poloze, ale na zahradní záhon, kde je může poškodit vítr. Okurky a vysoká rajčata je nutné svázat.

Podvazek zachovává kvalitu plodů: bez dotyku se zemí nebo namočení ve vodě se nestanou jednostrannými. Na plodech ležících na zemi bývá spodní strana bílá nebo žlutá a prodejnost zelených tím trpí.

Svázané okurky se navíc lépe větrají a jsou vystaveny slunečnímu záření. Snadněji se sklízejí, snáze se o ně pečuje a snáze odhalují první příznaky problémů.

Postavte se s křížem

Naší rodině stačí 4 keře okurek a na jejich podvazkování jsem udělal speciální návrh: vykopal jsem do země svislý kovový stojan vysoký asi 1,5 m a svařil kříž z trubek o tloušťce tři čtvrtě palce a 60 cm dlouhé k jeho hornímu konci a všechny 4 keře budou svázány.

Okurky nezasadím přísně na konec každé trubky, ale o něco dále, aby natažená vodítka byla nakloněna jako pyramida. Tím zvětším vzdálenost mezi rostlinami a budou lépe větrat.

Výsadba a vysazování okurek

Půda v této oblasti ležela ladem a letos jsme zde kromě zeleného hnojení nic nepěstovali, a to facélii. Když jsem udělal díru o velikosti hliněné koule sazenice, umístím do ní konec provázku a přimáčknu ho rostlinou nahoře.

Dělám to proto, abych nemusel provázek přivazovat ke stonku, čímž bych riskoval jeho zranění. Je nepravděpodobné, že by provázek zasahoval do kořenového systému okurky, a jak stonek roste, omotá se kolem provázku a plazí se po něm.

Podlouhlou sazenici lze zakopat do země až k samotným kotyledonovým listům, což dělám já. Po zasypání díry zeminou a vytvoření zavlažovacího příkopu jsem několikrát omotal motouz kolem sazenice okurky. Horní konec provázku jsem přivázal k nejbližší trubce kříže. Nyní se rostlina nebojí žádného větru.

Po výsadbě jsem okurky vydatně zalil slabým roztokem organicko-minerálního hnojiva se vzorcem 5:5:5. Koncentrace roztoku je 5 ml hnojiva na 10 litrů vody. Krmení dá rostlinám impuls k rozvoji.

Nyní jsou sazenice bledé, protože jsme je ještě nikdy nekrmili. Jasně jí chybí dusík, ale v půdě je. S pomocí hnojiva budou sazenice okurek schopny absorbovat dusík a po dvou týdnech je prostě nepoznáme.

Musím udělat poslední dotek: mulčovat kořenovou zónu okurek. Snažíme se mulčovat všechny naše rostliny, dokonce i keře. Mulč udržuje vlhkost v půdě déle a brzdí růst plevele.

Okurky bez podvazku

Někdo by mohl říci, že si můžete pěstovat okurky pro sebe a šířit je, jako to dělali na polích JZD v mém dětství. Sbírali jsme okurky jako celá třída a bylo to velmi nepohodlné: některé zelí jsme prostě rozdupali a něco jsme minuli. A design, který jsem vytvořil, umožňuje okurkám růst kompaktně, pohodlně a bezpečně.

Doufám, že jste se dnes dozvěděli něco nového.

Okurky jsou stará plodina a pěstuje je každý. Ale kolem okurek je vždy spousta otázek. Někomu semena nevyklíčí, jinému jsou plody hořké a jiný se chce naučit nové zemědělské techniky. Vybrali jsme některé z nejčastějších otázek. Je nutné okurkám odřezávat kníry? Stonky tykvovitých, jako jsou okurky, tykve a dýně, nemohou samy stát vzpřímeně. Není divu, že se jim říká biče. Rozšiřují se (tkají) podél země nebo vyžadují podporu, aby rostly nahoru. K připevnění k podpěře potřebují stonky vousy. Mám si ustřihnout knír, jak radí v televizi a v některých časopisech? Kde se tato rada vůbec vzala?

Pokud natočíte okurku a zrychlíte obraz (jak to televize dovolí), uvidíte, jak se úponek v horní části výhonku aktivně točí a hledá oporu. Když najde provázek nebo jiný stonek rostoucí vzhůru, úponek se k němu okamžitě přichytí. Kromě toho provede několik otočení, aby bylo zajištěno pevněji. Někteří biologové se domnívali, že tato práce (hledání podpory) vyžaduje, aby knír odebíral rostlině mnoho energie. Vousy jsou v přírodě nezbytné, ale ve skleníkových podmínkách, obklopené péčí lidí, okurky plýtvají živinami marně.

Tady vznikla rada vytrhat (stříhat) si knír

Zkušení zahrádkáři, kteří nic neberou jako samozřejmost, otestovali tuto metodu ve srovnání s okurkami, kterým se knírek neštípal. Existují dva názory. Za prvé: nepřítomnost nebo přítomnost vousů nijak neovlivňuje velikost sklizně. Druhý názor: jakékoli přerušení tkáně (například při stříhání kníru) může vést k onemocnění rostlin, protože přes rány proniká infekce. Ne náhodou se doporučuje trhat okurky ráno, aby rána přes den vyschla. To říká zkušený zahradník Sergej Ivanovič Stepashin: „Pěstuji okurky více než 35 let. Začal jsem je vázat na provázky už dávno. Řasy přiléhající k kníru stoupají vzhůru. Zkusil jsem si ustřihnout knír a zdálo se mi, že nové rostou ještě rychleji. To znamená, že okurky se snaží kompenzovat orgán, který jim byl odebrán. Ukazuje se, že plýtvají ještě více energií. Sázím okurky podél dřevěné kůlny a nepotřebuji ani žádné provázky. Okurky samy lezou na zeď a drží se trhlin a nerovných desek. Celá sklizeň je přitom podpořena knírem. Okurky mají od přírody kníry a nemusíte nic měnit! Vzpřímeně nebo vleže? — U nás na vesnici se okurky vždy pěstovaly volně, to znamená, že se rozkládaly po záhonech. Úroda byla dobrá. Ale v posledních letech bylo mnoho domů ve vesnici zakoupeno letními obyvateli a od nich přišla móda pěstování okurek a jejich vázání. Má tato metoda nějaký přínos, zvyšuje se výnos? V přírodě samy okurky vylézají na sousední rostliny umístěné poblíž. Mohou vylézt na zeď nebo kmen stromu, pokud se jejich antény mají čeho chytit.

70 RUB 70 RUB
Výrobce ORTON
70 RUB 70 RUB
Výrobce BashInkom OJZ
63 RUB 63 RUB
Výrobce SEDEK

Zvedání okurek pomocí štípaček je výhodné z několika důvodů.

  1. Když jsou řasy uspořádány svisle, šetří se místo.
  2. Listy jsou lépe osvětleny sluncem. To podporuje dobrou fotosyntézu, která zvyšuje výnos.
  3. Půda pod rostlinami není pokryta listím a lépe se prohřívá. To je výhodné pro teplomilné okurky.
  4. Rostliny jsou lépe větrané, což znamená, že méně onemocní.

Jak svázat okurky?

Mnoho lidí je zvyklých pěstovat okurky s dočasným přístřeškem. Co dělat v tomto případě? Nejprve svažte okurky do výšky oblouků, na kterých je přehozena fólie nebo spunbond, a když rostliny přerostou oblouky, lze přístřešek odstranit a okurky zvednout výše – na mříž, která je instalována nad postelí v tvar písmene P. Zahrádkáři často dělají tu chybu, že začínají okurky svážet, když už jsou velké. V tomto případě se listy musí otočit, aby se znovu otočily ke slunci. Rostliny na to vynakládají opravdu hodně energie a někdy je jejich vývoj brzděn. Okurky byste měli začít vyvazovat, když mají třetí pravý list. V budoucnu je vhodné nasměrovat vršek okurky na provázek každé 1-2 dny. Tak nedovolíte, aby se liána zamotala, což usnadní sběr zeleně. Musíte svázat nejen centrální stonek, ale také boční výhonky. Už je nemůžete přivázat ke kolíku, takže nedělejte těsnou smyčku. Aby nedošlo k podvázání každého výhonku, použijte hrubé pletivo. V obchodech se mu říká „okurková síť“, ale moc často se neprodává. Provázek by neměl být tenký, zařezává se do stonku. Místo utrácení peněz za nákup motouzů můžete ze starého plechu nařezat tenké proužky. V každém případě je lepší lano nepřivazovat k samotnému stonku, ale přivázat ke kolíku zapíchnutému poblíž v zemi. Kořenový krček je velmi zranitelné místo. Pokud jej uvážete za spodní část stonku, může dojít v důsledku tření o motouz k mikrotrhlinám a hnilobě kořenů. Toto onemocnění však postihuje všechny okurky, včetně těch, které se šíří podél zahradního záhonu.

Prevence pomůže zabránit hnilobě kořenů: zalévání a postřik biofungicidy (Fitosporin, Gamair, Alirin-B). Používá se také mulčování senem nebo slámou.

Pod vrstvou mulče se tvoří bacil sena, který brání rozvoji houbových chorob. Na konci sezóny není potřeba skladovat použité motouzy, aby se na ně v příštím roce znovu vázali okurky. Motouz může obsahovat patogeny houbových chorob. Nejlepší je spálit ji spolu s okurkovými řasami. Jako poslední možnost použijte květinové rostliny pro podvazky, ale ne dýňové plodiny. Co mám krmit, abych se vyhnul dusičnanům? Existuje názor, že dusičnany se hromadí v plodech okurky kvůli minerálním doplňkům. Z tohoto důvodu mnoho zahradníků krmí okurky pouze organickými hnojivy, zejména infuzí hnoje. Měli byste si však uvědomit, že dusičnany jsou sloučeniny dusíku a mohou se hromadit v okurkách z jakýchkoli hnojiv, která obsahují dusík. K překročení normy dusičnanů v ovoci dochází také při krmení hnojem, pokud krmíte příliš často nebo výrazně překračujete dávku. Množství a frekvence hnojení závisí na úrodnosti půdy. Na chudých písčitých půdách, kde se hnojiva rychle smývají, se hnojiva aplikují častěji. Standardní doporučení je jednou za 10-14 dní.

Zkušení zahradníci doporučují přidávat hnojiva téměř při každé zálivce, ale v malých dávkách. Například při krmení hnojem by barva nálevu zředěného vodou měla být jako u slabých čajových lístků. Huminová hnojiva jsou dobrou variantou, na obalu je dokonce uvedeno, že nezpůsobují hromadění dusičnanů. Zcela přírodní a „měkké“ hnojivo – bylinný nálev. Připravuje se v plastovém sudu, protože železný sud způsobuje oxidaci roztoku. Sud je téměř celý naplněn trávou a naplněn vodou. Pro urychlení procesu kvašení přidejte lopatu hnoje nebo kompostu. Poprvé by měla tráva kvasit alespoň 14 dní. Při opětovném naplnění trávou probíhá proces fermentace rychleji – asi 10 dní. Bylinný nálev je ale potřeba při zalévání také ředit – přibližně 1:8 nebo 1:10. Frekvenci a míru aplikace hnojiva si můžete sami regulovat podle vzhledu rostlin. Pokud je liána tlustá, listy tmavě zelené a velikosti lopuchu, pak pravděpodobně své rostliny překrmujete.

Tloustnou a hůře plodí. Malé listy a světlé zbarvení čepelí svědčí o nedostatku výživy. Dusičnany se hromadí silněji, pokud jsou okurky pěstovány s nedostatkem světla, vlhkosti, příliš horkého počasí a dalších negativních faktorů. Pro snížení množství dusičnanů se používají draselná hnojiva (pouze bezchlórová – síran draselný). Popel se přidává jako zdroj draslíku.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Back to top button